Jak fotit vodopády: Hodí se stativ a delší expozice
I dravá voda se na přání fotografa změní v elegantní jemné tvary. Potřebujete jen správné místo a běžné fotografické vybavení. Pak s pomocí pár triků rychle dostanete krásné záběry. Pojďme si připomenout, jak na to.
Fotogenické jsou všemožné druhy vodopádů. Vysoké a mohutné jsou samozřejmě efektní, ale k těm se obvykle nedá dostat příliš blízko. Malebné tak mohou být i ty, které vzniknou na potůčku v lese a fotí se ze vzdálenosti měřené třeba jen v desítkách centimetrů.
Kam za vodopády
Ty větší jsou uvedeny v mapách nebo dokonce v turistických průvodcích jako tamější atrakce.
V místech, kde vodopády nejsou tak běžné jako ve Švýcarsku, jsou na mapě i menší proudy vody.
Ale i tam, kde říčky a potůčky padají rychle z kopce, je šance, že nějaký malý anonymní vodopád vznikne.
Pro podobné fotografické hrátky s vodou jsou využitelné také jezy, splavy a všelijaké přepady vytvořené člověkem.
Prodlužte expoziční dobu
Všechny vodní efekty mají jedno společné: Při jejich focení se používá delší čas expozice, než u běžných snímků.
Srovnejte následující snímek pořízený s extrémně krátkým časem 1/2000 sekundy. Pravda, nastavení vzniklo omylem (ISO 1600 na slunci nebylo schválně), ale přesto ukazuje, jak vypadá voda „zmrazená“ v čase.
Takový snímek neurazí, ale jsou i lepší varianty. Ty vzniknou, když se s expozicí dostaneme na podstatně delší hodnoty. Zde neexistuje ideální čas, každému může sedět něco jiného. I relativně malé změny mohou v tomto ohledu vést k odlišným vizuálním efektům.
Byť se vám může od pohledu líbit jedna z hodnot, berte ji prosím jen jako odrazový můstek. Každý vodopád je trošku jiný a expoziční doba se bude lišit podle rychlosti a vzdálenosti padající vody i podle použitého objektivu.
Malý obrázek na displeji fotoaparátu není vždy vypovídající, takže nejlepší je vyfotit několik snímků s různým nastavením a doma v klidu vybrat nejhezčí z nich.
Se stativem i bez něj
Stativ je při focení vodopádů velmi doporučovaná pomůcka a nebude tomu jinak ani v tomto článku. Pomůže vám získat maximálně ostré záběry a je ideální i pro několikanásobné opakování stejné kompozice s jinými parametry.
Na druhou stranu, pokud jste si oblíbili záběry s kratší expoziční dobou a váš fotoaparát nebo objektiv disponuje stabilizací, je šance získat snímky pohybově rozmazané vody i bez stativu.
Chce to ale několik pokusů, než se nějaký zdaří. I v nejlepší situaci také pravděpodobně skončíte s obrázkem méně ostrým než při použití fotografické trojnožky.
Nastavení fotoaparátu
Protože čas chceme prodloužit na vysoké hodnoty, je základem naopak nastavit ISO citlivost na minimum. Naopak clona by se měla pohybovat ve vyšších číslech, ale pokud možno ne na úplném maximu, kde už dochází k difrakci a tudíž celkové neostrosti fotografie.
Někdy se stane, že pracujete na slunci a ani vysoká clona neztmaví scénu natolik, aby se expozice dostatečně protáhla. Pak přichází na řadu buď ND filtr nebo alespoň filtr polarizační, který také ukrojí část z okolního světla. Druhý řečený se ostatně hodí také k redukci nechtěných odlesků a zvýšení sytosti barev.
Při použití stativu také platí běžná pravidla při práci s ním, tedy zejména vypnutí stabilizace, aby nedošlo k nechtěnému rozechvění celé sestavy. Z podobného důvodu také doporučuji nastavit u spouště prodlevu před samotným pořízením snímku. Dvě sekundy navíc nás nezabijí a přitom stačí na zklidnění fotoaparátu po doteku lidské ruky.
Kompoziční možnosti
Je běžné, že budete omezeni okolním terénem a v ohledu kompozice nebude na výběr. Když se objeví mezera mezi stromy a v ní vodopád na protějším kopci, který je těžko dostupný (nebo jednoduše máte cestu jinam), jste omezeni na pohled zdola z daného směru.
Ale pokud je to možné, snažím se zachytit i kontext. Většinou je v pozadí tok vody, který vede až k hlavnímu místu. V tu chvíli se snažím najít pohled, ze kterého je říčka vidět a má tvar nějaké křivky. Za nejvyšší počet bodů je esovitá křivka, ale ani tvar typu „C“ není k zahození.
Naopak se lze obejít i bez okolí a udělat jen detail skrytý někde uprostřed padající vody. Pomůže teleobjektiv, kterým danou část izolujete, aniž byste vystavili sebe nebo svoji techniku vodní tříšti.
Zajímavé je, že někdy při použití ultraširokého objektivu kvůli rozmazané vodě není jasné, kterým směrem říčka teče a to ani v prudkém kopci. Kupříkladu u fotky níže a podobných jsem už vícekrát slyšel, že to vypadá, jako kdyby voda směřovala k fotoaparátu, i když skutečnost je opačná. Na tento matoucí efekt je tady třeba dát pozor.
Také bych upozornil, že i když se fotí pohybující se scéna, stále se opakuje dost na to, aby z ní bylo reálné poskládat panorama. Ve freewarovém programu Hugin byla složená následující fotka:
Všimněte si také duhy, která se tvoří po směru slunečního svitu, když ve vzduchu drží dost vodních kapek. Objevuje se spíš zřídka, ale stojí za to.
Poslední praktické tipy
Vodopády skýtají mnoho možností a patří mezi cíle, které jsou fotogenické i když je zataženo. S trochou odhodlání i se základním vybavením pořídíte snímky, které zaujmou a bude vidět, že je za nimi fotografický um.
Všechny triky už znáte, takže přidávám už jen poslední tip: Na objektivu se tu a tam rády objevují kapky, které sabotují vaši precizní práci. Nezapomeňte si na ně hadřík!
Bellifortis
A Vám ostatním se to líbí? Ta voda vypadá jako vata nebo naředěná mléko. Samozřejmě je fotka lepší při delším času, ale nad 1/10 s je to děs.
Vojta
Prodloužení expozice? Aneb kýčařem snadno a rychle.
Jaroslav Tvrzský
Dobrý den, přečetl jsem si Váš článek, jako rada a ukázka pro dané téma určitě dobrý.
Focení tekoucí vody rozděluje fotografickou obec určitě na dva tábory : pro a proti, já bohudík (nebo bohužel) patřím k odpůrcům.
Když vezmu třeba Vaše dvě po sobě jdoucí fotky : zurčící voda mezi kameny a nejasný směr toku:
čítankově na dané téma vyfocené a zpracované, ale na pohled pro mne otřesné.
Fotografie by měla zachycovat především realitu, nebo realitu okamžiku, ale tohle je úplně nepřirozené.
Nejhorší na tom je, že zrovna u tohoto typu focení (tekoucí voda) na ty rady naskočí spoustu lidí, co fotit začínají, udělají pár takových fotek a hned si myslí, jací nejsou profíci.
Vytvoření tohoto typu fotek je ještě určitě akceptovatelné jako umělecká fotka třeba pobřeží moře s balvany v popředí jako záchytné téma, ale na fotky české přírody, kde jsou ještě vodopády v omezeném prostoru a nedá se moc jinak komponovat záběr, to není nejlepší nápad.
Ale jak říkám, je to můj osobní pohled a názor, omlouvám se těm, co s ním nesouhlasí.
Jsem už v penzijním věku, celý život nijak prioritně nefotím, spíš až s nástupem digitálních přístrojů a fotím jako tisíce jiných pro dokumentaci rodiny, sportovních aktivit mých a mých kamarádů, nemám žádné vzdělání v tomto směru.
Přeji všem povedené fotky, Jaroslav Tvrzský Chomutov
Zdeněk Peza
Fotografuji už 50 let a přesto oceňuji tyto praktické, srozumitelné a užitečné návody. Díky také za ochotu pana Kovalčíka podělit se se svými zkušenostmi, i když určitě ví, že to může přinést kritiku některých „neomylných“ mistrů řemesla, kteří se tu už v minulosti prezentovali.
Jiří Hofman
Ach, my někteří důchodci. Tak rádi kritizujeme. Myslím pana Jaroslava. Pan Kovalčík má krásné fotky, podle mého nízoru. Nejsem profik. Vodu fotím rád. Jen najít vodopády s potřebnýn sluncem, stojí dost pokusů a také čas.
Pane Kovalčík děkuji-
JHiřHofman