Zima, roční období, kdy většina fotografů odloží své makro objektivy a čeká opět na začátek sezóny. Toto chladné období ale ve skutečnosti nabízí mnohem více, než se na první pohled může zdát. Díky nízkým teplotám můžeme fotit třeba námrazu, mnohem větší výzvou jsou ale sněhové vločky.

Říkáte si, že není možné, abyste vyfotili vločku s takovou technikou, kterou vlastníte? Makrofotografii zvládnete i s trošku lepším kompaktem.

První fotografie sněhové vločky vznikla roku 1885 a pořídil ji Wilson Bentley za pomoci černé tabule mikroskopických sklíček a starého mikroskopu. To znamená, že kompakt, který zvládne fotit makro, nebo zrcadlovka s makroobjektivem vám poslouží dostatečně.

Počkejte na správné počasí

Hned ale neutíkejte ven do zimy, až tak jednoduché to není. Není sníh jako sníh. Pro fotografování vloček potřebujete ideálně fotografovat v dobu, kdy sněží, případně když je čerstvě nasněženo. Pokud byste fotografovali dva dny starý sníh, najdete vločky jen málokdy. Stejně tak nemá cenu fotografovat, když padá těžký mokrý sníh.

Tvar vloček je ovlivněný teplotou ovzduší. Od -2 do -14 °C můžete objevovat různé druhy vloček o různých velikostech a tvarech. Všeobecně platí, že čím nižší teplota je, tím více vločka naroste.

Co s sebou?

To nejdůležitější je skutečně teplé oblečení a termoska s kávou nebo čajem, který vás zahřeje, protože ať chcete, nebo ne, chvíli potrvá, než se vám podaří pořádný snímek. Vyrazte ideálně v teplotě okolo -2 °C, a to když bude zrovna padat sníh, nebo bude čerstvě nasněženo.

Postup během fotografování

Než vyrazíte, zkontrolujte počasí. Vločku můžete vidět i pouhým okem, případně si ji můžete zvětšit na fotoaparátu na 100 %. Pokud tedy zjistíte, že padají krásné tvarované vločky, nejen sněhové krystaly, tak je ten pravý čas si nachystat fototechniku.

Jako podklad pro fotografování vloček je vhodné použít černou rukavici. Sice to není úplně ideální podklad kvůli velkému množství vláken, ale pro první pokusy postačí. Když vás fotografování vloček bude bavit, můžete si pořídit černou matnou desku, případně kousek semiše, který vytvoří zajímavé pozadí.

Pokud se rozhodnete pro použití rukavice, je vhodné ji nechat chvilku pohozenou na sněhu, aby se její teplota snížila a vločky na ní netály. Zároveň se vám na ni už rovnou nachytají spadané vločky, takže štětečkem jen přenesete stranou vločku, která se vám líbí nejvíce. Také ji ale můžete vyfotografovat ve shluku s ostatními.

Jakmile si najdete tu „svou“ vločku, přeneste si ji i s podkladem pod strom, stříšku, případně ji přikryjte deštníkem či pláštěnkou z fotobatohu. Mohlo by se stát, že na ni spadne jiná vločka a všechny předchozí fotografie by byly k ničemu.

Pozor na ostrost

Pro snímání zrcadlovkou je možné použít makroobjektiv, případně nasadit opačně pevný objektiv, nebo použít mezikroužky. Já osobně používám makroobjektiv s makro předsádkou Raynox DCR – 250. Při snímání nastavuji takovou clonu, při které nedochází k difrakci, takže u mého objektivu Tamron 90 mm volím clony v rozmezí f/8–16 v kombinaci s předsádkou. U mého starého makroobjektivu Nikon 40 mm jsem většinou nepoužíval větší clonu než f/8.

Proto doporučuji: zjistěte, při jakých clonových číslech máte kresbu nejvíce ostrou. Ne vždy je vhodné nastavovat ta největší clonová čísla. Někdy je méně skutečně více.

Jak snímat zdrojové snímky

Jelikož jsou vločky malé a někdy se těžko hledají, pro snadnější hledání je dobré si posvítit kapesní svítilnou. Jakmile vločku naleznete, svítilnu zhasněte. Pokud by vám ostření bez přisvětlení dělalo problém, klidně svítilnu nechte svítit.

Na makroobjektivu si nastavte pevné zvětšení, například 1:1, a přeostřujte jen přiblížením a oddálením se od vločky. Tímto postupem ji celou nasnímejte. Pokud nemáte jemné přeostřování v ruce, použijte makrosáňky, které vám v mnohém ulehčí práci. Pro co nejlepší nasvícení vločky vyzkoušejte difuzor. Na jednu výslednou fotografii nasnímejte 5 až 20 snímků.

Všechny dílčí snímky upravte stejným způsobem a následně je složte metodou focus-stacking, případně ve specializovaném programu, který je na tento druh skládání přímo určen. Výsledný snímek opět doladíme v ZPS a je hotovo.

Možné příčiny neúspěchu

Vypadá to snadně, ale při fotografování můžete narazit na spoustu problémů. Velkým problém může představovat váš vlastní dech. Vydechovaný vzduch není až tak daleko od fotografované vločky, která tak může snadno roztát. I mně trvalo celkem dlouho, než jsem se naučil ne tak zhluboka dýchat.

Jak jsem zmínil již výše, stalo se mi mnohokrát, že na fotografovanou vločku spadla jiná a všech předchozích 12 snímků bylo k ničemu. Proto doporučuji fotografovanou vločku krýt.

Největší problém je návaznost dílčích snímků na sebe. Při fotografování z ruky doporučuji držet například jeden ostřící bod stále uprostřed vločky, nebo na výrazném bodu na fotografovaném pozadí. Pokud s fotoaparátem pohnete lehce do strany, není to nic hrozného, co by se nedalo zachránit. Pokud ovšem změníte při snímání úhel fotoaparátu, snímky na sebe nikdy přesně nesložíte. Proto je na začátku vhodné používat makrosáňky, které vás před tímto problémem uchrání.

Přeji vám hodně úspěchů při fotografování, hlavně myslete na své zdraví a moc nemrzněte – omrzlé prsty nejsou příjemná záležitost. Pochlubte se výslednými snímky na Zoneramě.

A malá rada závěrem: nejen vločky jsou nádherné, i sněhové krystaly dokážou být kouzelné.