Kdysi mi kamarád Ondra volal velkou novinu. Právě dokončil rekonstrukci svého bytu, kterou pojal jako pilotní projekt pro vlastní dráhu interiérového designéra. Než jsem se pokusil vetřít na návštěvu, tak mě sám předběhl s prosbou o nafocení. Vyrazil jsem tedy nalehko se superširokáčem, pevnou padesátkou a bleskem. 

Můj kamarád chtěl svůj projekt IndustOfTrial rozjet co nejdříve, ale chyběly mu fotky. Já byl po ruce a s radostí jsem mu propůjčil jedno své volné odpoledne. Před námi bylo hodně práce a abychom to vše zvládli napoprvé, bez předchozích zkušeností a během jednoho půldne, zvolili jsme jednoduchý přístup. Ten však nemusí být synonymem bezproblémového přístupu. Pokusím se vypíchnout pár klíčových rad a ponaučení, které nám zjednodušily, nebo mohly zjednodušit život.

1. Seznámit se s místem

Měl jsem velkou výhodu, že jsem u Ondry byl na návštěvě před rekonstrukcí. V jiném případě bych se na místo chtěl předem podívat, nebo bych jej poprosil, ať mi jej alespoň nafotí a popíše. Jinými slovy: k focení garsonky (o kterou se v tomto případě jednalo) je potřeba přistupovat jinak, než k loftovému bytu.

2. Načerpat inspiraci

Ondru znám už nějakou dobu, takže vím, jaký styl fotek se mu líbí – mimochodem dobrý práskač je k tomuto Facebook. Protože ale fotografování interiérů není můj denní chléb, tak jsem si netroufl vyrazit bez načtení současných trendů interiérové fotografie a okoukání dobrých praktik. K tomu mi posloužily weby jako fubiz.net, freshome.com atp. Stačí chvilka starého dobrého googlení a najdete celou řadu dobrých zdrojů.

3. Zvolit správnou techniku

Ono už je to patrné z výše napsaného. Situaci je potřeba správně vyhodnotit a vybrat si potřebné vybavení. S tím taky, pro nás běžné smrtelníky, souvisí její vypůjčení. Pomůžou kamarádi nebo třeba půjčovna techniky. Já zvolil superširokáč na těsné prostory, pevný standardní objektiv na detaily a blesk na projasnění hlubokých místností. Rád se hýbu a stativ moc nemusím, takže zůstal doma, což se nakonec neukázalo jako moc chytré, ale o tom více dál v textu.

4. Postupovat systematicky a komunikujte

Stejně jako když pracujete s modelem nebo sportovcem, je dobré komunikovat při práci s klientem. Postupovali jsme od místnosti k místnosti, od celkových pohledů po detaily a neustále jsem z Ondry tahal, na co je pyšný, co by chtěl zdůraznit, atp. Ještě než jsme přešli na další místnost, tak jsme zkontrolovali snímky, abychom se nemuseli vracet. Pokud nemáte ten luxus, že je klient vedle vás, doporučuji spolu s ním vytvořit před samotným focením kontrolní seznam.

5. Přirozené osvětlení může být zrádné

Moje základní představa byla, že použijeme přirozené osvětlení, kterému pomůžeme bleskem o strop či stěny. Pokud by bylo jasno a slunce prosvítalo dovnitř, tak by mi to asi pěkně zkomplikovalo život. Vyhnul jsem se tomu s pomocí jednoduché webové utilitky Suncalc, která mi umožnila k focení vybrat část dne, kdy do bytu slunce přímo nesvítí. Jinak by bylo asi lépe celé osvětlení vykonstruovat, ale na to jsem si v tu chvíli raději netroufl.

6. Překvapení – blesk háže ostré stíny

Jelikož pokoje byly opravdu malé, a nábytek byl blízko stěnám, tak i při odraženém zábleskovém osvětlení často vznikaly ostré stíny. My jsme to řešili na místě trochou experimentování. Příště bych se ale rozhodně dovybavil i odraznou deskou, která se dá použít také jako difuzor, nějakým dálkovým odpalováním blesků, abych jej nemusel mít pouze na těle, a stativem, abych byl s bleskem a odraznou deskou trochu samostatnější.

7. Sbíhající linie vážně nevypadají sexy

Upřímně, já nejsem zrovna prototyp fotografa, který by důsledně dodržoval fotografická pravidla. Nepochopte mě špatně, vyplatí se je znát všechny bez výjimky. Unikátní fotografie – podle mě – však nevznikají přísným dodržováním fotografických pravidel. Chci se zde ale přimluvit alespoň za jedno. A sice, že u interiérů rozjeté linie nevypadají dobře. Po několika rovnání linií jsem chytal křeče i do svalů, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Příště jedině se stativem.

8. Nebát se hýbat s nábytkem

Ondra měl sice nábytek rozmístěný po bytě krásně funkčně, ale první pohled přes hledáček napovídal, že jestli z toho chceme vymáčknout maximum, tak se v tak malém prostoru budou muset provádět jemné „škatule“ s nábytkem. Někdy proto, abych se jako fotograf dostal do lepší pozice, jindy proto, aby jednotlivé kusy nábytku a různých doplňků spolu lépe ladily.

Jako amatér jsem s výsledkem celkem spokojený a upřímně mám radost, že fotky Ondrovi pomohly jeho projekt IndustOfTrial dostat do nejednoho zahraničního magazínu. Je mi jasné, že profesionální interiérová fotografie je na úplně jiné úrovni a dobrým příkladem je tutoriál Rogera Brookse, ale takový přístup by byl v Ondrově případě tak trochu jako kanón na vrabce.