Asi každý jsme se někdy pokusili vyfotit nějaké malé zvíře, ať už vlastní kočku či psa nebo krotkou veverku v parku. Ale spousta fotografů se při fotografování zvířat zbytečně dopouští základních chyb a snímkům pak schází pořádná jiskra, kterou by ostatní obdivovali. Ukažme si proto obvyklé nedostatky na jedné sérii fotografií.

Na zahradě se mi procházel malý ježek, takže jsem využil příležitosti a pořídil řadu záběrů z různých úhlů, abych ukázal podstatné rozdíly mezi nimi.

Počáteční fotografie byly pořízeny v takovém stylu, jak je často vidím na Facebooku nebo jinde v galeriích u lidí, kteří fotí jen velmi rekreačně. Přitom pořídit lepší fotky nestojí tolik námahy. Stačí dodržovat určitá kompoziční pravidla a nebát se třeba si lehnout na zem.

Na tomto setu fotografií, které jsem pořídil, vám ukážu jejich základní nedostatky a poradím vám, co příště udělat jinak, aby fotky vypadaly profesionálněji.

Foto první: Bezpečná vzdálenost – nuda

Toto je záběr, který lze pořídit vždycky. I já jsem ho udělal. Vznikl spíš pro jistotu, kdyby ježek nechtěl dál spolupracovat a utekl.

V podstatě kterýkoliv další snímek je lepší – tento je focený ze zbytečně velké dálky a samotné zvíře je tam vidět jen tak tak. Situaci nevylepšuje ani pravý horní roh se zabraným plotem. Tady by se hodilo snímek přinejmenším výrazně oříznout nebo ještě lépe: přijít blíž a zkusit fotit znovu.

Mimo jiné si můžete povšimnout toho, že i při dobré světelnosti objektivu f/2.8 jsem musel použít ISO citlivost 500. Scéna se sice odehrávala venku, ale už se blížil večer, takže světla nebylo nazbyt.

Foto druhé: Malými krůčky vpřed

Další záběr je už lepší, ale stále je náš hmyzožravec jen malá část fotografie, zbytek je pokrytý celkem nezajímavou trávou. Sice dává fotografii kontext, ale také hlavní objekt zakrývá a na většině záběru je jen zelená nuda, která diváka příliš nezaujme.

Objevuje se zde důležité pravidlo: fotit z výšky odpovídající danému zvířeti, nejlépe zhruba z úrovně jeho očí. Výsledný efekt mnohem více vtáhne diváka do situace. Zde jsem se nemohl dostat níž, protože by už přes trávu ježek nebyl vůbec vidět. Jsem tedy těsně nad ní.

Foto třetí: Podivná alternativa – foceno shora

Toto je velmi běžný pohled na malé věci, který uvidíte na spoustě „mobilovek“ na Facebooku. Ne, že by byl na vyhození, ale přece jen je velmi popisný a divák z něj nemá pocit spojení s živým tvorem pod ním. (V tomto případě je také kvůli malé cloně zbytečně neostrý, ale to je moje chyba, která nemá spojitost s článkem.)

Tento záběr byl sice pořízen z blízkosti, ale je zde vynecháno právě ono pravidlo z předchozí kapitoly o správné výšce. Jak by to tedy mělo vypadat, vidíme na fotce následující.

Foto čtvrté: Vítězná varianta – blízko a nízko

Pohled, který má asi největší dopad na diváka. Vyplnil jsem formát tak, abych jej zcela využil a zachytil tvorečka v celé jeho kráse.

I když příště bych asi volil přece jen větší místo kolem – zde byl formát až tak těsný, že pro použití v hlavičce článku, která je v poměru 16:9, tato fotka nešla rozumně oříznout a musel jsem ji namísto toho roztáhnout a doretušovat chybějící boky. (Ale nikomu to neříkejte, šéf si toho snad zatím nevšiml.)

Protože se přiblížením snížila hloubka ostrosti, použil jsem vyšší clonu f/4, ale asi jsme se zároveň dostali do stínu stromu, takže zde už bylo nutné zvolit ISO 4000.

Ve srovnání zejména s první fotkou článku vidíte, že tento nízký snímek je mnohem efektnější. Zároveň bohužel o něco složitější, protože u pohybujícího se zvířete není vždy snadné správně zaostřit. Ostré by měly být přinejmenším oči, což se mi zdaleka na všech fotografiích nedařilo a tato mně zabrala několik pokusů. Naštěstí model byl vynikající spolupracovník, nechal mě experimentovat celkem asi 15 minut a za tu dobu si chodil po zahradě a úplně mě ignoroval. Kdybych mu několikrát neuhnul z cesty, tak by do mě nejspíš vrazil. Nebo mě začal ochutnávat.

Při záběrech tohoto typu mají velkou výhodu fotoaparáty s výklopným nebo jinak nastavitelným displejem. Můj tuto funkci nemá a při focení skrze normální displej jsem měl co dělat, abych na něm alespoň orientačně zahlédl aktuální dění a místo zaostření. V některých případech se vyplatí si i lehnout na zem. Už se mi několikrát vyplatilo, že v obalu na stativ nosím také složený kus igelitu, v nouzi použitelný jako provizorní lehací podložka.

Pokud bychom do obrázku chtěli dostat i nějaké okolí, je vhodné nedávat hlavní objekt doprostřed, ale posunout jej ke kraji. Ne všechny posuny ale vypadají stejně dobře (jako například obrázky níže).

Foto páté a šesté: Alternativy s místem okolo

Pokud zahrnujete i věci okolo, pokuste se dávat více místa před hlavu nebo do toho směru, kam je hlava natočená. Snímek působí otevřeněji a ne jako v první z těchto dvou ukázek, kde ježeček opticky hlavou téměř nabourává do rámečku.

Ne vždy je možné snímek takto přímo pořídit, protože nevíme, kam se tvor vydá a nestíháme reagovat na jeho pohyby. Pak je jednodušší a praktičtější fotit větší záběr s motivem přímo uprostřed a správně jej oříznout až na počítači.

Foto sedmé: Detail

Zkoušel jsem se dostat ještě blíž, ale tady už byly ježčí pohyby příliš rychlé a ostřicí mechanismus aparátu byl příliš zmatený trávou, chlupy a špatným světlem. Snažil jsem se stále ostřit na oči, ale nejlepší fotka byla jen tato. Tyto experimenty už chtějí trpělivost, ale odměnou může být i působivý nebo zábavný detail z říše zvířat.

Závěr: Blíž a níž!

Asi není divu, že jeden z nejznámějších fotografických citátů je „Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyli jste dost blízko.“ I zde platí beze zbytku.

Jen dodávám, že výše uvedené příklady platí nejen u ježků, ale i jiných zvířat a také dětí, případně květin. Všude dostanete velmi dobré záběry, pokud zapojíte kolena a „snížíte se“ na jejich úroveň.