Siluety. Efektní fotografie, u nichž je hlavní objekt jen v náznaku.  Přesto – anebo právě proto – jsou oblíbené a hned na sebe strhnou pozornost. Podívejte se na pár inspirativních snímků a tipů, jak takové fotky ještě vylepšit.

Fotografie se siluetami udržují kompromis mezi tajemností hlavního objektu a jeho rozpoznatelností.

Ne všechny se však podaří. Někdy se stane, že dostaneme jen tmavou změť tvarů, dobrou tak akorát ke smazání. Tréninkem ale získáte odhad a takto chaotickým fotografiím se pak už předem úplně vyhnete. Fotit siluety je tím pádem zajímavé cvičení, které vám později pomůže zlepšit i záběry, jež se neskládají jen z temných ploch.

Využití „oka na siluety“ je totiž mnohem širší. Dovolím si malou odbočku: i u animovaných filmů nebo seriálů postavy hrají bokem. Pokud vidíte kouzelníka vytahovat králíka z klobouku, vždy drží obě věci do strany a nikdy přímo směrem do kamery. Je to právě proto, aby byla akce už ze siluety rozpoznatelná, čímž se divákovi výrazně usnadní vnímání.

Co fotit?

Cokoliv, co vypadá dobře z profilu. Můžete experimentovat s lidmi, ale zkuste fotit i charakteristické stavby, krajinu, zvířata nebo i technické či přírodní detaily.

Nevhodné jsou věci, které ze siluety nejsou rozpoznatelné nebo jsou nudně rovné – to se týká například krajiny se západem slunce. Vezměte v úvahu následující obrázek:

Vycházející slunce dává krásnou barvu obloze a silueta stromu s vlajkovými stožáry přidává na zajímavosti. Kdybych se posunul o pár metrů stranou a fotil jen oblohu, získám jen siluetu prakticky rovné krajiny v pozadí, která není nijak zajímavá. Pokud poblíže nebudete mít památník nebo jiný podobný prvek, můžete rychle ozvláštnit oblohu například sehnutím se k zemi:

I ve městě můžeme narazit na scény, které stojí za to vyfotit. Tento záběr byl pořízený v mnohem větší tmě a roli hrají i rozsvícená světla v knihovně vpravo. Bez nich by v této části byla jen velká černá plocha (a nejspíš bych ji do fotografie asi ani nezahrnoval).

Kdy fotit

Jak bylo vidět z předchozích fotek, obloha v pozadí je velmi častá. Je to proto, že se snadno dosahuje obrovského kontrastu mezi světlem vzadu a tmavým popředím. Díky relativně malému světelnému rozsahu fotoaparátu tím dokážeme popředí zcela ztmavit.

Nejjednodušší je tedy fotit směrem do slunce (ale pozor na oči), protože málokdy najdeme ve scéně podobně světlý objekt. Můžeme tedy siluetu udělat prakticky z čehokoliv.

Není ale žádný problém využít kteroukoliv jinou část dne. Tady tuto fotku jsem například pořídil těsně před rozbřeskem, na snímku je vidět silueta hory v popředí a měsíc na obloze:

Focení proti obloze ale není podmínkou. Zvlášť v noci přebírají prim umělá světla a možnosti jsou mnohem variabilnější. Občas začíná být nutností stativ. Například na této fotce jsem ho musel použít kvůli obrovské ohniskové délce (300 mm, v přepočtu na full frame 480 mm) a také kvůli rozmazání vody, k čemuž jsem potřeboval delší čas (1/4 s).

Focení v noci klade vyšší nároky na představivost a pohotovost. Na následující fotce je pár kráčející hradním schodištěm. Kdyby byli milenci o pár kroků dál nebo blíž, osvítilo by je jedno ze světel a fotografie by byla výrazně jiná:

Kompozice

U kompozice siluet platí stejná pravidla jako u kompozice běžných fotografií. Navíc si musíme uvědomit, zvlášť při focení s průhledovým hledáčkem, že oko často vidí záběr světleji než fotoaparát. Mnohem větší část, než je v hledáčku vidět, bude později černá. Proto pokud máme na snímku krajinu nebo město, obvykle se nachází někde na kraji fotografie a na snímku samotném už je jen vypíchnutý nějaký objekt. Častěji než jindy se tedy míří objektivem více na nebe.

U tohoto snímku si můžete všimnout, že pláž a moře se krčí jen těsně u spodního kraje.

Pro příklad je zde ještě podobná situace a s ní pravidlo třetin v čisté podobě:

Nastavení fotoaparátu a úprava fotografií

Všechny předchozí fotografie byly pořízeny snadno s expozicí takovou, aby obloha nebo jiná světla vycházela správně a cokoliv dalšího bylo temné. Teoreticky vzato, pro „správnou expozici“ je to věc, která by nám vadila a museli bychom sáhnout po HDR technikách, ale v tomto případě je právě onen rozsah fotoaparátu výhodou.

Hlavní a často i jediné úpravy, které na počítači využijeme, jsou zvýšení kontrastu a zvýšení sytosti barev. Vzhledem k tomu, že obvykle je vidět jen obloha, můžeme se odvážit k velmi dramatickým barevným a kontrastním posunům, které by na běžných fotkách (například lidí) dělaly velké problémy.

Ačkoliv se HDR obvykle nevyužije, někdy se může hodit. Následující obrázek ukazuje fotografii z fotoaparátu a později upravenou. Horní část zůstává silueta, zatímco dolní část byla výrazně zesvětlena, aby zobrazila krajinu. Využil jsem dostatečného rozsahu svého fotoaparátu, ale kdybych potřeboval snížit šum, určitě bych v tuto chvíli zkusil složit několik fotografií dohromady.

Inspirace pro vaše experimenty

Závěrem přidám ještě svoji oblíbenou fotografii vzniklou asi z deseti pokusů – ptáci pořád létali zhruba stejným směrem. Takže jsem si připravil nápad a pak čekal, až zase nějaký poletí.

Doufám, že tento článek vám přinesl dost inspirace, kterou budete moci brzy vyzkoušet.