Jak nasvítit portrét III: naučte se fotit v umělém světle
Umělé světlo má jednu velkou výhodu – máte ho zcela pod kontrolou a nic vás neomezuje v uskutečnění vašich tvůrčích záměrů. Naučte se proto ovládnout blesky i trvalá světla a vaše portrétní fotografie se posunou na novou úroveň.
Při fotografování v přirozeném světle vás omezují jeho vlastnosti, které nemůžete nijak výrazně ovlivnit. Světlu se musíte přizpůsobit jak v kompozici (umístění portrétovaného vůči světlu), tak i v tvůrčím vyjádření. Nastavení expozičních parametrů (zaclonění objektivu, čas závěrky, citlivost ISO) totiž závisí na podmínkách, jaké zrovna panují.
Pokud fotografujete s umělými zdroji světla, máte plnou tvůrčí svobodu. Veškeré expoziční parametry si nastavíte přesně podle svého a těmto hodnotám přizpůsobíte světlo.
Umělé zdroje světla
Rozlišujeme dva základní typy umělých světel:
- Trvalá světla – svítí nepřetržitě, takže oproti zábleskovým světlům u nich okamžitě vidíte, jak ovlivní výslednou fotografii. V minulosti bylo jejich použití omezené, protože jejich silné žárovky vyzařovaly mnoho tepla, což bylo pro portrétované velmi nepohodlné. V současné době úsporných žárovek a zejména LED panelů tento problém odpadá.
- Záblesková světla – setkáte se s nimi ve formě studiových zábleskových světel nebo systémových blesků. Oba typy fungují stejně. Rozdíl je v tom, že u zábleskových světel máte k dispozici mnohem vyšší výkon a pilotní světlo, které částečně odstraňuje základní nevýhodu zábleskových světel. Tedy fakt, že na rozdíl od trvalých světel s nimi pracujete „naslepo“.
U zábleskových světel totiž získáte světlo jen na zlomek sekundy při expozici. Nemůžete ho tedy vizuálně kontrolovat před pořízením snímku. Pilotní světlo vám dokáže alespoň částečně (v menší intenzitě, než ve které budete fotografovat se záblesky) ukázat, jak bude subjekt na snímku nasvícený.
Díky digitální fotografii, kdy vidíte výsledek prakticky ihned na displeji fotoaparátu, navíc můžete světlo prakticky okamžitě zkorigovat.
Největší výhodou zábleskového světla je jeho velmi krátký expoziční čas. Dovolí vám zmrazit jakýkoliv pohyb portrétovaného. Díky tomu můžete pořizovat dokonale ostré fotografie, u kterých eliminujete pohybové rozmazání.
Přizpůsobte zábleskové světlo svému záměru
Fotografování čistě se zábleskovými světly je vhodné tehdy, když můžete eliminovat zdroje přirozeného světla. Docílíte toho nejen v ateliéru bez oken, ale i v běžné místnosti nebo večer a v noci venku.
Aby přirozené světlo výslednou expozici neovlivnilo, nastavte na fotoaparátu krátký expoziční čas. V běžném ateliéru nebo temné místnosti to může být 1/125 s a méně.
Jakmile okolní světlo eliminujete, nastavte požadovanou clonu objektivu. Veškeré světlo potřebné pro expozici získáte ve zlomku vteřiny ze zábleskového světla, respektive systémového blesku.
Řádově jsou to tisíciny až desetitisíciny sekundy. Z toho je zřejmé, že rychlost závěrky v řádu setin sekundy nemá na výslednou expozici vliv. Jediné, co ovlivňuje množství světla při expozici, je clona objektivu. Při větším zaclonění tak musíte zvýšit výkon blesku nebo posunout blesk blíže portrétovanému.
Více o intenzitě světla v závislosti na jeho vzdálenosti od objektu se dozvíte v článku Světlo ve fotografii: Umělé světlo máte plně pod kontrolou. Hledejte v něm vysvětlení pojmu „zákon převrácených čtverců“.
Pro precizní nastavení výkonu záblesku se neobejdete bez jedné základní fotografické pomůcky – flashmetru. Je to expozimetr vybavený funkcí pro měření zábleskového světla.
Jak s ním pracovat?
- Na flashmetru nastavte použité ISO a čas závěrky.
- Pro prvotní nastavení výkonu záblesku zvolte nějakou střední hodnotu.
- Umístěte záblesk vůči portrétovanému podle zásad portrétního svícení, o kterých jste se dozvěděli ve článku Jak nasvítit portrét I: myslete na kvalitu, intenzitu i barvu světla.
- Flashmetr přiložte k portrétovanému tak, aby byl čidlem (většinou umístěným v bílé kopuli) natočený ke světelnému zdroji.
- Spusťte zkušební záblesk a odečtěte hodnotu clony na flashmetru.
- Pokud je odečtená hodnota shodná s clonou, kterou potřebujete, máte nastaveno.
- Když je změřená clona menší, zvyšte výkon zábleskového zařízení.
- Obdobně při větší naměřené cloně je potřeba výkon zábleskového zařízení snížit.
Pokud narazíte na limity nastavení výkonu, přisuňte záblesk blíže portrétovanému, abyste výkon zvýšili. Nebo ho naopak oddalte a výkon tím snižte.
O měření expozice se více dozvíte v článku Pronikněte do tajů expozice: Měření expozice. Flashmetr je ale poměrně nákladné zařízení. Pokud vám rozpočet neumožňuje si ho pořídit, můžete expozici změřit pomocí šedé tabulky. Jak na to se dozvíte v článku Jak změřit expozici pomocí šedé tabulky.
Focení se systémovým bleskem
V praxi se často setkáte s použitím systémových blesků. Zpravidla sice mají oproti zábleskovým světlům omezený výkon, ale většinou je dostatečný. Při jejich plném výkonu můžete nastavit clonu na úrovni F5,6 až F8. Zároveň není problém pracovat ani s plně odcloněnými objektivy.
V dnešní době zakoupíte dostatečně výkonné a kvalitní systémové blesky i od výrobců třetích stran. Pokud u nich oželíte různé funkce pro automatické nastavování výkonu (TTL), nejsou ani výrazně drahé.
Kromě výkonu vás u systémových blesků omezuje také jejich nabíjecí čas. Plně nabité akumulátory dokáží připravit další záblesk při plném výkonu do 3 až 5 vteřin, vybitým akumulátorům to trvá i 15 vteřin.
Větší výkon zajistí záblesková světla
Nákladnějším řešením je pořízení studiových zábleskových světel. Jsou to velmi výkonné jednotky (stovky až tisíce wattsekund), které jsou mnohem výkonnější než systémové blesky a mají výrazně kratší nabíjecí interval. Nafotíte tak s nimi rychlé dlouhé série snímků. Využijete to zejména v módní fotografii, kdy modelka plynule přechází z jedné pózy do druhé.
Pro portrétní fotografování může být naopak problémem vysoký minimální výkon zábleskových světel. I u těch relativně málo výkonných (400 Ws) musíte v omezených prostorech pracovat s clonou F8 a vyšší. V takových podmínkách pak nemůžete využít malou hloubku ostrosti.
Záblesková světla se tedy hodí zejména do velkých prostor, kde je můžete dát dostatečně daleko od portrétovaného.
Systémový blesk nepatří do sáněk
Systémové blesky mají patici pro upevnění do sáněk na fotoaparátu. To se hodí zejména při základním reportážním focení. Do umělecké fotografie, kam tvůrčí portrétování spadá, nepatří.
Jakým způsobem rozmístit světelné zdroje mimo fotoaparát si přečtěte v úvodním článku této série o svícení portrétů Jak nasvítit portrét I: myslete na kvalitu, intenzitu i barvu světla.
U systémových blesků se používají tři základní způsoby ovládání blesku umístěného mimo fotoaparát.
- Základní řešení představuje synchronizační kabel.
- Výhodnější je použití bezdrátového zapojení pomocí infračervených paprsků. Musí u něj ale být přímá viditelnost mezi bleskem a ovládací jednotkou blesku.
- V současnosti se proto nejvíce vyplatí odpalovače blesků, které pracují na principu rádiových vln. Můžete s nimi ovládat i blesky skryté za překážkami. Dosah ovládání je navíc násobně větší než u infračervených paprsků.
Většina blesků má navíc čidlo, které reaguje na ostatní blesky v okolí. V praxi tak můžete použít více blesků, kdy jeden odpálíte na dálku z fotoaparátu a ostatní reagují na jeho záblesk.
V takovém případě ale musí odpalovací čidla přidaných blesků přímo „vidět” na záblesk hlavního blesku. Toto řešení pomůže značně zredukovat náklady na pořízení odpalovacích jednotek pro více blesků.
Rádiové odpalovače a přijímače můžete koupit samostatně jako doplněk k bleskům a fotoaparátu. Některé blesky mají přijímače již zabudované a stačí dokoupit odpalovač. Nejvyšší řady fotoaparátů dokonce mívají dálkové odpalovače blesků zabudované od výrobce. V tom případě ovšem zpravidla komunikují pouze s blesky téhož výrobce.
Synchronizační čas (x-sync)
Při nastavení času závěrky u fotoaparátu se štěrbinovou mechanickou závěrkou (klasicky digitální zrcadlovky) nesmíte zapomínat na synchronizační čas závěrky.
Štěrbinová závěrka fotoaparátu funguje tak, že obsahuje dvě lamely. Jedna z nich zakrývá senzor fotoaparátu a při expozici se otevře. Po ukončení expozice druhá lamela senzor zavře.
U krátkých expozičních časů ale začne druhá lamela senzor zavírat ještě předtím, než ho první lamela celý odkryje. Senzor tedy není vystavený světlu celý najednou, ale prakticky se před ním pohybuje štěrbina tvořená první a druhou lamelou závěrky.
V této situaci nemůžete použít klasické zábleskové světlo, protože byste jím nasvítili pouze část fotografie.
Synchronizační čas fotoaparátu vyjadřuje nejkratší čas, při kterém je celý senzor bezpečně otevřený. Je tedy limitem pro fotografování se zábleskovým světlem.
U současných digitálních zrcadlovek nejčastěji uvidíte hodnotu synchronizačního času 1/250 s. Už jsem se ale setkal s tím, že měl fotoaparát ve skutečnosti synchronizační čas kratší. Nejlépe si to ověříte vyfotografováním bílé zdi osvětlené bleskem.
Moderní blesky obsahují vysokorychlostní synchronizaci, která umožňuje fotit s časy kratšími, než je synchronizační. V principu funguje tak, že zábleskové zařízení rozdělí celkový záblesk na sérii po sobě jdoucích záblesků. Každý z nich osvítí zrovna otevřenou štěrbinu nad senzorem a ve výsledku je tak osvícený celý senzor.
Tento postup je ovšem velmi náročný na spotřebu energie a hrozí rychlé přehřátí zábleskové hlavy. V praxi se s ním tedy často nesetkáte.
Fotografujte s trvalým světlem
U trvalých světel se zpravidla nedá výkon regulovat tak plynule jako u světel zábleskových. Na rozdíl od nich také vstupuje do hry čas závěrky.
Zatímco záblesky trvají zlomek vteřiny a po zbytek expozičního času se nic neexponuje, při použití trvalého světla exponujete po celou dobu expozičního času.
Na to si musíte dát pozor v souvislosti s možným pohybovým rozmazáním portrétovaného subjektu – ať už vlivem třasu vaší ruky nebo drobným pohybem portrétovaného. Zároveň vás ale neomezuje synchronizační čas fotoaparátu. Můžete tak nastavit dostatečně krátké časy závěrky.
Zatím zde není žádný komentář.