Focení portrétu někdy vyzkoušeli skoro všichni fotografové. Spousta z nich ale narazila na problém, jak vlastně portrét nasvítit. Možností je několik. Vždy ale musíte myslet na základní parametry, jako jsou intenzita, kvalita nebo barva světla. Podívejte se, jak je ovládnout.

Při fotografování portrétů se nejčastěji setkáte se třemi typy světelných situací.

1. Fotografování v ateliéru s použitím umělých světel.
2. Venkovní focení s využitím přirozeného světla.
3. Kombinace přirozeného světla se světlem umělým při fotografování v tmavých interiérech.

Samozřejmě takové rozdělení není žádné dogma, ve všech zmíněných situacích můžete použít také libovolnou kombinaci světla.

Jednotlivým případům se budeme věnovat v samostatných článcích.

Vlastnosti světla

Obecně rozlišujeme:

• intenzitu světla,
• kvalitu světla,
• barvu světla
• a směr světla.

Všechny tyto vlastnosti zásadním způsobem určují výslednou podobu portrétu.

Intenzita světla ovlivňuje celkovou tonalitu fotografie. Ve většině případů chcete mít světla tak akorát, aby fotka nebyla příliš světlá či tmavá. Výjimku tvoří portréty fotografované technikami low-key a high-key.

K určení intenzity světla vám poslouží expozimetr. Při fotografování v trvalém světle (ať už přirozeném či umělém) si vystačíte s expozimetrem zabudovaným ve fotoaparátu. Pro fotografování se zábleskovými světly už ale potřebujete speciální externí expozimetr.

Pokud ho nemáte, musíte se spolehnout na metodu pokus-omyl. Díky okamžitému náhledu na snímky prostřednictvím displeje fotoaparátu to ale v současnosti není zas tak velký problém.

Kvalitou světla se rozumí, zda je světlo ostré či rozptýlené. Ovlivníte tím celkovou atmosféru portrétu.

Pro romantický snímek použijte světlo výrazně měkké (rozptýlené, difuzní), zatímco pro dramatický portrét pracujte se světlem tvrdým (ostrým). U formálních portrétů se zase hodí světlo mezi zmíněnými extrémy.

Se změnou kvality světla vám pomůže řada pomůcek. Podrobněji se o nich dozvíte v dalších článcích věnovaných nasvícení portrétů v různých světelných situacích.

Volbou barvy světla určíte náladu snímku. Teplé odstíny jsou optimistické a pro portrétovaného lichotivé. Teplý odstín pleti totiž působí na fotografii zdravě.

Použití studeného odstínu byste si měli velmi dobře rozmyslet, a pokud v tom není přímo umělecký záměr, raději se mu vyhnout.

Směr světla (obrazec portrétního svícení) má u portrétu zásadní vliv na to, jak bude portrétovaný vypadat. Zvoleným obrazcem svícení můžete velmi umně manipulovat s realitou a udělat portrétovaného líbivým.

Naopak špatně zvolený směr světla může celý portrét zničit. Podrobněji se o obrazcích svícení dozvíte dále v textu.

Rozdělení portrétních světel

Při základním fotografování si vystačíte s jedním světelným zdrojem a někteří fotografové pracují výhradně s ním. Mnohem zajímavějších výsledků ovšem dosáhnete přidáním dalších světel.

Základnímu světelnému zdroji se říká hlavní nebo klíčové světlo a nasvěcuje obličej portrétovaného. Při svícení s ním myslete na to, že lidská tvář je velmi členitá a světlo na ní tvoří odlesky a stíny. Tím ji modeluje a hra světel a stínů pomáhá na fotografii utvořit prostorový (plastický) dojem.

Výplňová světla slouží k projasnění hlubokých stínů. Můžou to být jak další světelné zdroje, tak pouze odrazy hlavního světla.

Tato světla mají slabší intenzitu než světlo hlavní. Právě poměr intenzity hlavního světla vůči výplňovým určuje, o kolik expozičních stupňů je výplňové světlo slabší. Obvykle se používají následující poměry:

• 2:1 (1 EV),
• 4:1 (2 EV)
• a 8:1 (3 EV).

Čím nižší je poměr světel, tím je portrét méně dramatický.

Obecně je kvůli plasticitě portrétu potřeba zachovat stíny, ale v jednom specifickém případě se setkáte s poměrem svícení 1:1. Používá se při fotografování make-upu na modelce (beauty shot), kdy můžou stíny pozměnit práci vizážisty či vizážistky.

Světla na pozadí odděluje portrétovaného od pozadí. Je to důležité zejména v případě, kdy fotografujete člověka v tmavém oblečení nebo s tmavými vlasy oproti tmavému pozadí. Pokud ho od pozadí neoddělíte, splyne s ním.

Používají se dva způsoby oddělení portrétovaného.

1. Buďo můžete nasvítit pozadí za subjektem.
2. Nebo posvítit na portrétovaného zezadu a vysvítit tak jeho konturu.

Efektová světla pomáhají portrét ozvláštnit. Nejčastěji se používají k nasvícení vlasů a dalších konkrétních partií.

Zatímco u cestovatelských fotografů se setkáte s portréty pořízenými v jediném světelném zdroji, v módních magazínech najdete portréty, u kterých fotograf použil někdy i víc než deset světel.

Naučte se využívat směr světla

Zásadní vliv na portrét má umístění klíčového světla vůči subjektu. Existuje několik léty prověřených a ustálených obrazců pro portrétní svícení.

Na obrázcích jsem pro lepší ilustraci použil tvrdé (ostré) světlo, které jinak není pro portrét ženy příliš lichotivé. Zároveň není doplněné žádným dalším světlem, které by přidalo odlesk do očí a zjemnilo stíny.

Rembrandt – nejoblíbenější obrazec svícení, který dodává portrétům jistou dramatičnost. Označení získal podle světoznámého malíře, který ho uplatňoval ve svých obrazech. Někdy se také můžete setkat s názvem trojúhelníkové svícení.
Člověk je v tomto případě nasvícený přibližně v 45° úhlu shora a ze strany. Jedna tvář je nasvícená a druhá je téměř celá ve stínu, kromě malého trojúhelníku pod okem.

Loop lighting – tento typ svícení je podobný Rembrandtu, ale zdroj světla není tak daleko na straně. Stín nosu proto není tak dlouhý, aby se propojil se stínem na tváři, a nevznikne typický světelný trojúhelník.

Butterfly (Paramount, Hollywood) – tento typ svícení používali fotografové při portrétování hollywoodských hvězd. Subjekt je nasvícený zepředu svrchu, a proto se mu pod nosem vytvoří stín připomínající motýla.

Boční svícení – dramatické svícení, kdy portrétovanému nasvítíte pouze polovinu obličeje. Rozhodně se nehodí v případech, kdy je nežádoucí zdůraznit nedokonalosti pleti.

Short lighting – tímto svícením portrétovanému opticky zúžíte obličej. Člověk totiž není natočený přímo k objektivu, ale má trochu otočenou hlavu.

Klíčové světlo svítí právě ze strany, na kterou je hlava natočená. Díky tomu je osvětlená tvář odvrácená od objektivu a je tak opticky užší. Naopak tvář natočená k objektivu je ve stínu a tedy opticky širší.

Broad lighting – opačné svícení než Short lighting. Přidáte jím objem portrétovanému, který má příliš úzký obličej.

Na portrétovaného sviťte shora

V každém případě se snažte umístit světlo nad úroveň očí portrétovaného. I slunce na nás svítí shora, a proto světlo umístěné pod úroveň očí působí nepřirozeně. Zespodu tedy sviťte pouze v případě, že chcete diváka vystrašit.

Nezapomínejte na odlesky v očích

Oči jsou nejdůležitější součástí portrétu. Světelný odlesk v nich dodává portrétu živost. Pokud v očích chybí, snímek působí mrtvým dojmem.

Přizpůsobte tomu umístění světla. Pokud svítíte příliš zeshora nebo ze strany, světlo se neodrazí od očí do objektivu. Při kontrole nastavení světel proto myslete i na tyto zdánlivé detaily.

Jak nasvítit portrét venku i uvnitř

Uvedené zásady uplatníte při fotografování ve všech myslitelných zdrojích světla. I když v některých případech bude dosažení požadovaného výsledku obtížnější než v jiných. V dalších článcích vám proto ukážeme, jak si s jednotlivými světelnými situacemi poradit.