Termín chiaroscuro (šerosvit) pochází z italských slov chiaro (světlý) a scuro (tmavý). Je to technika svícení, při níž vzniká dramatický kontrast mezi světlem a tmou. Díky tomu se naše pozornost upíná k osvětlenému objektu, zatímco zbytek scény je ponořen do šera. Tuto techniku z výtvarného umění vidíme i ve fotografiích a může nám pomoci pracovat se světlem cíleněji a lépe.  

Půvab šerosvitu spočívá v jeho jednoduchosti. Efektního kontrastu mezi světly a stíny, dosáhneme použitím pouze jednoho dominantního zdroje světla. Může jím být například studiové světlo, lampa, okno nebo sluneční paprsky pronikající skrze oblaka. 

Světlo je ostré, objekt ve tmě vyloženě září a evokuje hloubku, emoce a dramatičnost. Tato metoda je užitečná zejména při fotografování portrétů, zátiší, jídla a různých předmětů. Šerosvit dodává vašim objektům hloubku a trojrozměrnost a zároveň zdůrazňuje tvar a strukturu.

Původ šerosvitu ve výtvarném umění

Tato technika byla vyvinuta v 15. století v renesanční Itálii, ale největší popularity dosáhla až v 16. století v období manýrismu a baroka. Chiaroscuro je spojeno s takovými jmény, jako jsou Caravaggio, Tintoretto nebo Leonardo da Vinci. 

Často se jednalo o náboženské motivy, kde světlo z neznámého zdroje dramaticky osvětlovalo postavy známé z biblických příběhů. Tento neznámý zdroj světla byl často metaforou světla božského.

Snad nejvýznamnějším umělcem, který používal techniku chiaroscuro, byl Rembrandt van Rijn. Rembrandt často pracoval se svíčkami nebo oknem jako jediným zdrojem světla. Toto světlo dodávalo jeho portrétům nejen trojrozměrný charakter, ale také skutečnou psychologickou hloubku.

Šerosvit jazykem studiové fotografie

Jakmile pochopíte techniku šerosvitu, není těžké její principy aplikovat na své fotografie. Funguje jak s umělým, tak s přirozeným světlem. V obou případech je základem použití pouze jeden zdroj světla. Nebo lépe řečeno, zachování dojmu jediného zdroje. Ve skutečnosti si u umělého osvětlení můžete naprosto legitimně pomoci dvěma světelnými zdroji nebo jedním zdrojem a odrazovou deskou.

Základním rysem je vytvoření malého osvětleného trojúhelníku pod okem fotografované osoby. Toho se dosáhne světlem umístěným pod úhlem asi 45 stupňů nad obličejem fotografovaného, které plně osvětluje jednu polovinu obličeje a druhou polovinu osvětluje jen částečně. Interakce světla a stínů vytvoří pod okem světelný trojúhelník. 

V tomto případě je dobré doplnit částečně zastíněnou část obličeje světlem z odrazové desky nebo výrazně tlumeným druhým studiovým světlem. Druhé světlo je pouze doplňkové, aby kontrast mezi oběma polovinami obličeje nebyl tak výrazný.

Šerosvit kolem nás

Prostředí ateliéru, kde máte vše pod kontrolou, je pro chiaroscuro ideální. Pro osvojení základnů proto doporučuji ve studiu začít a nebát se i experimentovat. Když tuto techniku plně pochopíte, budete ji automaticky objevovat všude kolem sebe.

Dobrou volbou je také již zmíněné světlo svíček, výrazná žlutá barva světla navíc dodá vašemu snímku specifickou tajemnou atmosféru. Dnes máme také k dispozici nepřeberné množství dalších zdrojů umělého světla. 

V noci můžete experimentovat například s reflektory automobilů, pouličními lampami nebo světlem, které vyzařují různé spotřebiče v interiéru. V neposlední řadě můžete využít specifické počasí před bouřkou nebo po ní a počkat si na okamžik, kdy se sluneční paprsek prodere skrz mraky a osvětlí krajinu téměř jako reflektor ve studiu.

Exponujte na světla

Popsali jsme, jak chiaroscuro funguje. Nyní se dostáváme k velmi důležité části, a tou je správná expozice. Asi víte, že fotoaparát je velmi citlivý na silný kontrast a automatika vás v tomto případě může zradit. 

Osobně při tomto způsobu osvětlení vždy používám prioritu clony a exponuji zásadně na světla (na nejsvětlejší část snímku). Možná se vám bude zdát fotografie tmavší, ale nejdůležitější je v tomto případě zachovat kresbu v ostře osvětlených částech snímku. Můžete si také pomoci kompenzací expozice.

Nepodceňujte editaci

Správná expozice je polovina úspěchu, ale abyste fotografii dovedli k opravdové dokonalosti, je dobré si s ní pohrát v ZPS X. Zajímat vás budou především kontrast, světla a stíny, kterými ovlivníte dramatičnost a celkové podání snímků. Ideální je zachovat kresbu ve světlech, ale kreativitě se meze nekladou. 

Zkuste si upravit a uložit několik různých variant snímku a s odstupem času vyhodnotit, která varianta se vám líbí nejvíc. Dobrou volbou může být převod do černobílé, protože vysoce kontrastní fotky milují monochromatičnost.