Pro nás – obyvatele státu bez moře – je každá cesta k němu zajímavá a plná příležitostí hodných zaznamenání. Jako vzpomínka jistě skvěle poslouží jakákoliv fotografie pobřeží, ale co když chcete pilovat své schopnosti a dosáhnout lepších záběrů? Pak je tu pro vás řada inspirativních ukázek a rad, které může vyzkoušet hned na příští dovolené.

Moře. Odedávna jsou jím lidé fascinování. A ne jinak je tomu i u fotografů. Moře nabízí spoustu příležitostí k pořízení zajímavých fotek – bleděmodré laguny, západy slunce, fantastické vlny. Ale abych byl upřímný, samotné moře není příliš fotogenické. Mnohem více zábavy si užijete s předělem moře a země právě kolem hranice příboje.

Horizont uprostřed? Raději ho posuňte

Jestli máte při umisťování horizontu na výběr, je lepší fotoaparát lehce natočit nahoru nebo dolů, aby se horizont nenacházel uprostřed záběru, ale o něco výše nebo níže, tedy zhruba v jedné třetině výšky fotografie. Horizont umístěný ve středu snímku totiž vytváří typicky nudné fotografie, u kterých divák neví, na jakou část obrázku se vlastně soustředit:

Při lehké úpravě pozice fotoaparátu dostaneme snímek mnohem dynamičtější. Můžeme si vybrat, jestli necháme prostor spíše obloze nebo vlnám. Záleží jen na nás, co nám připadá v tu chvíli důležitější.

Na tomto snímku jsem vyzdvihl jemnou letní oblohu, dole dokreslenou zeleno-modrou barvou vlnek. Horizont je umístěný ještě extrémněji než by určovalo pravidlo třetin, ale nemusíme se jím vždy řídit zcela přesně.

Jsou situace, kdy si vybírat nemůžeme. Na následujícím záběru mi připadala důležitá obloha s vycházejícím sluncem, ale chtěl jsem zároveň zabrat i blízké skály vystupující z moře. Porušil jsem tedy pravidlo o horizontu, protože jiné prvky byly podle mě vizuálně důležitější.

Sledujte křivky pobřeží

Kromě horizontu je však ještě důležitější samotný tvar pobřeží. Pokud je pobřeží rovné, fotografie nemusí být špatná, ale mnohem zajímavěji bude působit složitější tvar.

Osobně jsem si oblíbil prohnuté pobřeží v menších zálivech, které spolu se vzdálenou pevninou vystupující nad hladinu vytváří křivku tvaru písmena S – i obráceného, jak vidíte na snímku.

Křivka v podobě písmena S se vyskytuje poměrně často, takže přidávám další příklad, který už není focený netypicky ze vzdálenosti několik kilometrů jako snímek výše.

Zdálo by se, že podobné tvary pobřeží lze fotit jen z velké výšky, ale není to tak docela pravda. Nadhled rozhodně pomáhá, ale nemusí být zdaleka tak velký. Stačí i málo a dostaneme podobný výsledek. Křivka ve tvaru S je přitom jen vertikálně zploštěná.

Opačný pohled

Působivé jsou i pohledy naopak přes moře směrem na pobřeží – lze je pořídit, pokud jste na lodi nebo fotíte opět přes nějaký záliv, i když se do záběru nevejde celý. Rovný mořský horizont v tu chvíli vystřídají dramatické křivky hor nebo jiných krajinných prvků.

Alternativním řešením je i zahrnutí lidských staveb jako v případě větrných elektráren v Dánsku.

Slunce proti objektivu

Velice rád fotím proti slunci, přičemž slunce samotné mám i v záběru. Fotografie jsou díky tomu efektní, ale má to háček: rozsah světel a stínů, tedy dynamický rozsah, je tak obrovský, že jej fotoaparát automaticky nezvládne.

Řešení je několik. Ideální je použít skutečný přechodový filtr, ale ten není vždy po ruce a práce s ním je krkolomná.

Hned druhou možností je vyfotit několik fotografií se vzájemně posunutou expozicí a na počítači je složit do HDR obrázku (návod na vytvoření HDR fotografie najdete v článku Jednoduchá tvorba HDR fotografií pomocí ZPS). To je velmi dobré řešení, i když se nemusí vždy povést – zejména proto, že fotografie mohou být příliš posunuté a nemusí k sobě navzájem pasovat. Stejně tak se mohou v průběhu focení pohnout vlny nebo jiné elementy.

Nejpřímočařejší možností je tedy vyfotit jedinou fotografii, velmi podexponovanou, kterou na počítači částečně zesvětlíme. Zde se objevuje zase jiná nevýhoda – potenciálně vysoký šum. Musíme tedy vždy zvažovat, které ze tří řešení je pro aktuální případ nejvýhodnější.

Pro představu tady je právě třetí řešení – jediný záběr, který byl posléze v dolní části zesvětlen a v horní lehce ztmaven:

V trávě se už objevil digitální šum, který by v takto dokonalém světle na full frame přístroji normálně nebyl, ale v tomto případě jsem se rozhodl, že pro mě není kritický.

Zahrňte detaily

Oblíbenou krajinářskou fintou je zahrnutí bližšího okolí do záběru. U mořského pobřeží to platí dvojnásob. Ve chvíli, kdy najdeme něco zajímavého poblíž, máme vyhráno. Zde jsou to malé skalnaté výběžky vystupující z písku.

Ale netřeba zoufat ani ve chvíli, kdy takto charakteristické pobřeží není po ruce. Na jiném místě jsem využil malinký stativ (Gorillapod), aby aparát zabral všechno – od detailů malých kamínků, přes vlnky až po vzdálené skály na druhém břehu. Nastavil jsem vysokou clonu f/25, aby se zaostřilo na co největší rozsah a také abych mohl použít delší čas (0,5 sekundy), který přidal do fotografie pohyb.

Lidé jako měřítko fotografie

Sám fotím krajiny většinou bez lidí z více důvodů: snímky se mi pak zdají čistší, nemusím kolemjdoucí nijak otravovat nebo čekat, až budou na správném místě, a v neposlední řadě pokud bych obrázky prodával, nepotřebuju ničí souhlas.

Přesto jsem našel několik fotografií s lidmi. Jejich zahrnutí přináší i klady. Ten největší je fakt, že díky postavám najednou divák dostane možnost posoudit měřítko krajiny. Díky dokonce dvěma lidem na fotce níže je vidět obrovská skalní masa nad mořem (i když druhý stojící člověk je v tomto rozlišení na hranici rozpoznatelnosti).

Jedna z dalších možností je někoho zahrnout do obrázku jen zčásti pro dotvoření atmosféry. Na této fotce jsem zachytil náhodnou kolemjdoucí na celkem frekventované pláži. Bylo snadné si snímek předem v hlavě připravit a poté čekat, až bude někdo procházet správným místem.

Improvizace na místě

Nastíněné možnosti jsou jen jedny z mnoha způsobů zachycení mořského pobřeží. Vždy je potřeba vycházet z okolností a na místě se jim přizpůsobit. Ale přesto doufám, že ukázky budou působit jako inspirace a třeba vás ponouknou k dalším záběrům, které jste předtím nezkoušeli.