Původní využití šedé tabulky může být dnes již méně obvyklé. Možná ji znáte v souvislosti s vyvážením bílé, o kterém se ještě zmíníme. Tentokrát ji ale vyzkoušejte k přesnému určení expozice.

Měření expozice

K měření expozice slouží expozimetry. V době čistě manuálních fotoaparátů se používaly expozimetry externí. V současnosti se k měření expozice využívá expozimetrů, které jsou zabudované ve fotoaparátech. Jejich nevýhodou je, že neměří skutečné množství světla dopadající na scénu, ale měří světlo od fotografované scény odražené. Přitom předpokládají, že fotografovaná scéna má průměrnou odrazivost. Pokud je odrazivost scény větší či menší, než je průměrná, dojde k chybnému určení expozice.

Zkušení fotografové už při pohledu na scénu dokážou vyhodnotit její možnou odchylku od průměrné odrazivosti a měření interního expozimetru korigovat. Pro přesné určení expozice pak používají externí expozimetry, které jsou ale poměrně drahé – průměrný externí expozimetr svojí cenou předčí běžný amatérský fotoaparát. Naštěstí existuje jednoduché a levné řešení, jak se dobrat přesného změření expozice i pomocí interního expozimetru ve fotoaparátu – šedá tabulka.

Šedá tabulka

S šedou tabulkou se nejčastěji setkáte ve formě tvrdé papírové karty velikosti pohlednice nebo ve formě podobné skládací odrazné desce. Šedá tabulka má průměrnou odrazivost světla. Odrazí 18 procent světla, které na ni dopadne. Teoreticky tedy platí, že pokud nahradíte fotografovanou scénu šedou tabulkou, bude mít scéna průměrnou odrazivost a expozimetr ve fotoaparátu změří expozici správně.

Princip použití šedé tabulky

Použití šedé tabulky je poměrně jednoduché. Tabulku umístěte do fotografované scény tak, aby na ni dopadlo totožné světlo jako na fotografovaný objekt. Je vhodné, aby byla tabulka umístěna co nejblíže u fotografovaného objektu. Ohlídejte, aby se tabulka nedostala do stínu, nebo naopak aby na ni nesvítilo bodové světlo například z reflektoru. V případě, že je v místě, ze kterého fotografujete, stejná hladina světla jako na scéně, můžete s tabulkou pracovat na vašem stanovišti, nemusíte ji umisťovat do scény.

Vyplnění celého obrazového pole

Při použití maticového nebo celoplošného měření expozice nakomponujte šedou tabulku takovým způsobem, aby zaplnila celé obrazové pole. Dejte přitom pozor, abyste si tabulku nezastínili. Namáčkněte spoušť fotoaparátu do poloviny a změřené hodnoty uzamkněte funkcí zamčení expozice, nebo je napevno nastavte v manuálním režimu. Poté odstraňte šedou tabulku ze scény, scénu nakomponujte a exponujte.

Použití bodového měření expozice

Pokud váš fotoaparát umožňuje použití expozimetru v bodovém režimu, tak nemusíte komponovat šedou tabulku na celé obrazové pole, ale stačí, když na ni zamíříte aktivním ostřicím bodem. Nejprve se ale ujistěte v návodu vašeho fotoaparátu, zda je při bodovém měření expozice použit aktivní ostřící bod nebo bod středový. Další postup už je stejný – uzamčení expozice a exponování snímku.

Využití šedé tabulky při práci se zábleskovými světly

Při použití zábleskových světel není možné použít výše popsané postupy, neboť světlo je na scéně přítomno pouze v malý okamžik při expozici. I zde lze ovšem šedou tabulku k určení expozice použít, a to díky vymoženosti digitální fotografie – histogramu. Je potřeba pracovat s vyplněním celého obrazového pole šedou tabulkou. Zkusmo nastavte expoziční hodnoty a pořiďte snímek. Histogram snímku bude tvořen jedním úzkým vrcholem. Ten by měl být umístěn přímo uprostřed histogramu. Pokud tomu tak není, je potřeba upravit intenzitu záblesků nebo expoziční parametry a pořídit další snímek.

Takto můžete pomocí několika zkušebních snímků nastavit přesnou expozici. I tak ale doporučuji, pokud budete záblesková světla využívat ve větší míře, abyste si pořídili externí expozimetr kombinovaný s flashmetrem.

Exponujte přesně už při stisku spouště

Expozimetry v digitálních fotoaparátech odvádějí poměrně kvalitní práci a jsou dostatečně přesné pro běžné fotografování. Drobné chyby v měření expozice není problém opravit v digitální fotokomoře. Pokud ovšem fotografujete statický motiv a nejste omezeni časem, není důvod neurčit expozici přesně. Ušetříte si čas strávený opravou expozice v počítači a zamezíte degradaci technické kvality snímků, ke které dochází při digitálních úpravách.