Asi jste už někdy narazili na otázku „Jaké ohnisko je nejlepší pro focení krajiny?“ Konkrétní odpověď ale neexistuje. Na rozdíl od fotografování portrétu, prakticky jakýkoliv objektiv je použitelný. Jen jím podáme krajinu vždy jinak. Pojďme se podívat na rozdíly mezi nimi na jedné ukázce.

Základem tohoto článku je série fotek pořízená v krásné krajině Českého Švýcarska – konkrétně z vyhlídky Vilemínina stěna (mapa), odkud je vidět do širokého okolí, jak můžete posoudit z následujícího panoramatu.

Nejširší ohnisko – panorama

Při vytváření spojovaných fotografií se pravidelně využívá nejširší ohnisko, jaké máte k dispozici. V mém případě nestačil ani ultraširoký objektiv a pořídil jsem pět fotek 16 mm ohniskem na výšku, které jsem spojil do jednoho obrázku pokrývajícího skoro 200 úhlových stupňů. Můj objektiv by normálně na jedné fotografii na šířku zabral asi „jen“ 97 stupňů, takže jsem dosáhl výrazného vylepšení.

Nebuďte překvapení, že panorama zabírám fotoaparátem otočeným na výšku. Sice je pak nutné pořídit víc fotografií, ale každá z nich má obrovský vertikální záběr a jen zřídka je potřeba přidávat druhou řadu snímků.

Můžete si všimnout i způsobu pořízení panoramatu. Aby v něm nebylo zábradlí nebo skála, na které stojím, držím aparát v natažených rukou co nejdál za hranicí zábradlí. Je to krásně vidět na mém stínu vpravo dole (tu šířku stínu dělá hlavně můj batoh).

Pojďme se v dalších řádcích podívat na různá ohniska – široká ohniska, střední ohniska i dlouhá ohniska (teleohniska). Poznamenávám, že všechna ohniska v tomto článku jsou přepočítaná na 35mm fotoaparát, tedy full frame.

Široká ohniska

Když opustíme skládané kompozice a budeme chtít vyfotit krajinu v jednom záběru, často sáhneme po širokých ohniscích. Ta zachytí rozsáhlost okolí, což je na rozhlednách a vyhlídkách žádoucí.

Následující ukázka je pořízená ohniskem 21 mm. Horizont jsem držel v horní části fotografie a zabral jsem dva body, které mi připadaly nejvýznamnější – louku v údolí a vyhlídku. Právě louka v údolí je v okolní zeleni výrazná a domečky na kraji to ještě umocňují. Mariina vyhlídka na vedlejším kopci je sice viditelná méně, ale zase je významná, a pokud se jí divák všimne, je to zpestřující detail.

Ale není to jediná možnost. Zkusil jsem i alternativní pohled, tentokrát ohniskem 25 mm, a vměstnal na snímek bližší skálu i vzdálené hory, abych divákovi poskytl kontrast vzdáleností, který může zkoumat. Dal jsem si pozor, abych zahrnul i blízký strom a neměl ve výsledku jen holou skálu.

Střední ohniska

Nejen širokými ohnisky živ je fotograf. A také ne u všech fotoaparátů jsou k dispozici, byť se situace zlepšila a i objektivy kompaktů se rozšiřují. Nicméně kdybych si měl tipnout, která ohniska najdu na libovolném fotoaparátu nejčastěji, bude to mezi 28 a 35 mm. V rámci těchto čísel se pohybují i fotoaparáty s pevnými objektivy bez zoomu (jako Fuji X100T, Sony DSC-RX1R II) nebo snímače v mobilních telefonech.

S 35 mm je výhled omezenější, takže se už musím rozhodovat, jaký významný bod na obrázku zbude. Důležitá pro mě opět byla Mariina vyhlídka, takže jsem ji zvolil hlavním motivem a malé domečky vpravo fotografii lehce oživují.

Našel by se ale i jiný zajímavý pohled: pokud se odpoutáme od Mariiny vyhlídky, můžeme se vrátit k louce s domečky, která spolu se vzdálenějším kopcem tvoří sympatickou dvojici motivů. Podruhé tedy vidíme v akci 35 mm:

Když se ještě víc omezíme a přejdeme na 50 mm, můžeme zase fotit blíže Mariinu vyhlídku, ale protože ta bude zachycená i později s delšími ohnisky, soustředil jsem se ještě blíže na louku v údolí. S tímto ohniskem se do snímku prakticky přesně vejde a nechává mi stále možnost zahrnout i horizont pro divákovu lepší představu situace.

Krátká teleohniska

Při dalším zoomování už zacházíme do oblasti teleobjektivů a musíme si vybírat vzdálené detaily, přičemž druhá vyhlídka se sama nabízí a 85 mm ji hezky zobrazí i s okolím.

Pokud bych chtěl vybrat něco jiného, soustředím se na vzdálenější kopec, který po přiblížení vypadá mnohem mohutněji.

Dlouhá teleohniska

Dlouhá ohniska se také hodí na focení krajiny, i když jejich efekt vynikne zejména v hornatých oblastech. Záběry řady hor nebo kopců táhnoucích se jeden za druhým jsou pak opravdu působivé.

Zde takové příležitosti nejsou, ale o to víc vynikne právě Mariina vyhlídka – u 150 mm začnou být vidět detaily turistů. Kopce v pozadí navíc přidávají pěkný kontext, takže jsem tentokrát komponoval snímek tak, abych se vyhnul horizontu a celá fotografie se skládala jen z lesů a z nich vystupující skály.

Ultraširoké a široké znovu

Velmi široká ohniska dovolují skvělou věc – stačí udělat krok dva zpět a kromě krajiny dokážete zahrnout i významnou část popředí, která fotografii dodává hloubku. Pokud tedy máte k dispozici 16 mm, je snadné udělat následující efekt:

Nemusíte zoufat, pokud takto široký objektiv nevlastníte. U vyšších ohnisek je jen potřeba udělat víc kroků zpět. Na tento snímek jsem použil stále ještě širší ohnisko 24 mm, a když už šel zpět, zacouval jsem tak daleko, abych zabral i stromy po obou stranách a snímek jimi orámoval.

Téměř vše v jednom

Když odhlédnu od posledních fotografií s několika kroky vzad, tady je přehled prezentovaných záběrů. Samozřejmě jsou v krajině důležitá místa, která se na fotografiích opakují. Ale můžete si všimnout, že přesné kompozice jsou různě korigované a nevyplývá z nich jen jednoduchý zoom směrem k hlavním bodům.

Použijte to, co máte po ruce

Jak vidíte, při fotografování krajiny lze využít jakýkoliv objektiv, který máte zrovna po ruce. S tímto přehledem snad dopředu získáte představu, jakých fotek zhruba můžete dosáhnout a které prvky v krajině hledat. A nebojte se strávit na vyhlídce pár minut navíc a zkoušet různé kompozice. Nejlepší bývá nakonec ta nejméně obvyklá.