Nenechejte se odradit nadpisem, kalibrační sondu není potřeba hned draze kupovat. Můžete si ji půjčit a sami si udělat profil monitoru, který vám do budoucna pomůže k barevně přesnějším fotkám. Ať už pro zobrazení na webu nebo pro tisk.

V prvním díle série jsem se věnoval pojmům kolem kalibrace a odpovědím na otázky, jak vše funguje. Pokud jste ho ještě nečetli, určitě si jej nenechte ujít. Zjistíte v něm, jak se liší kalibrace a profilování, a také jaké jsou rozdíly mezi dvěma hlavními typy sond.

Pokud už máte kalibrační zařízení před sebou nebo zvažujete, jestli si ho pořídit či půjčit, čtěte dále, jak se konkrétně používá.

Objevte kouzlo opravdové HDR fotografie

Stáhněte a editujte

Jak se kalibruje a profiluje

I když můžete použít univerzální software, jako je ArgyllCMS s uživatelským rozhraním DisplayCAL, není to pro začátečníky dobrá volba, pro obrovské množství přepínačů a možností.

Mnohem přímočařejší je použít software od výrobce sondy. Těch je několik a s různými verzemi a operačními systémy se liší, takže proces nebudu popisovat krok za krokem. Jsou ale většinou uživatelsky přívětivé, takže postup je vždy podobný:

• Monitor byste měli nechat zahřát na provozní teplotu, doporučuje se 30 minut. Pro nejlepší kalibraci by na něj nemělo svítit slunce a v ideálním případě by kolem mělo být stabilní kontrolované osvětlení, ale to asi splňují hlavně profi studia a lidé žijící ve sklepě.
• Sondu připojte do USB portu a spusťte její software.
• Ten vás bude dál navigovat, což znamená, že nejprve s jeho pomocí vyberete typ monitoru a jakého cíle chcete dosáhnout. Nejběžnější žádoucí výsledek je gamma 2.2 a barevná teplota 6500 K. Ale protože oči se různým barevným teplotám zvládnou rychle přizpůsobit, dává případně smysl vybrat místo přesné teploty hodnotu „Native“ nebo podobnou, což ponechá takovou teplotu barev, která je vlastní monitoru.Standardní světlost je 120 cd/m2, ale velmi záleží na okolním osvětlení. V některých případech může být lepší mířit na vyšší hodnoty, ale pokud byste poté výsledek tiskli, můžete se dočkat nečekaně tmavého výstupu.
• Po odstartování samotného procesu měření budete vyzváni, ať sondu pověsíte na monitor na určené místo.

• Nastává první fáze – manuální kalibrace. Tady vám sonda pomůže upravit posuvníky na monitoru tak, aby se obraz dostal co nejblíže. Tento krok je podobný jednoduché počítačové hře. Zatímco mačkáte tlačítka, sonda pravidelně měří plochu na obrazovce a říká vám, jestli je málo nebo moc modrá a vy podle toho reagujete.

• Až jste spokojeni, potvrdíte aktuální stav a tím se přejde do další fáze, tentokrát už automatické.
• Zatímco se pod sondou budou střídat barvy, vy budete mít asi 5 – 10 minut volno. Program bude sám měřit a počítat.

• Po skončení se vytvoří soubor s tzv. ICC profilem, který jednak dokáže do monitoru dostat pomocí LUT drobné korekce a také aplikacím popisuje, jaké barvy mají od monitoru očekávat.
  
  Od této chvíle byste neměli nastavení monitoru jakkoliv měnit, aby ICC profil odpovídal realitě. Stejně tak nesahejte na nastavení barev v ovladači grafické karty apod.
• Software výrobce sondy profil automaticky přiřadí k danému monitoru. To stejné lze ve Windows udělat i ručně, když si otevřete staré ovládací panely a v nich položku Správa barev / Color calibration (zatím nemá analogii v nových panelech).

Pozor, profil se nepoužívá sám od sebe

Bohužel, z důvodů, které jdou patrně velmi daleko do minulosti, Windows samotný neupravuje barvy programů, aby odpovídaly profilu. Je na každé jednotlivé aplikaci, aby si od systému vyžádala barevný profil monitoru, pomocí něj barvy sama upravila a tyto upravené poté zobrazila.

Je tedy velké množství programů, které tyto kroky vůbec nedělají a zobrazují špatný obraz. I tak se sice projeví kalibrační krok, protože nastavení monitoru platí také zde, ale to je jen půl řešení. Naštěstí pokročilejší fotoeditory, včetně Zoner Photo Studia X, tento problém nemají a profil používají automaticky. Jen je obvykle musíte po profilování restartovat.

V jiných aplikacích je ale potřeba se ujistit, že podporu pro ICC profily vůbec mají (třeba u přehrávačů videa to vůbec není samozřejmost), a že není vypnutá (například prohlížeč obrázků XnView ji dovoluje zapnout, ale standardně ji pro zrychlení nepoužívá).

Bylo možné narazit i na zvláštní problémy, jako když po přepnutí do/z fullscreen režimu při hraní nějaké hry systém vymazal LUT tabulku v monitoru a tím úplně změnil barvy. To už se snad příliš neděje, ale pokud se s tím setkáte, existuje šikovný program Color Profile Keeper, která správnou LUT udržuje i v těchto situacích.

Kalibrovat lze i tiskárnu

Obzvlášť pokročilí uživatelé se mohou zamyslet i nad kalibrací své tiskárny, ale je to další úroveň složitosti, která by vystačila na samostatný článek. Pro tento úkol už nestačí jednoduchá sonda typu kolorimetr, ale je třeba použít spektrometr.

Nešikovné je, že kalibrace se provádí na míru nejen samotné tiskárně (a jejím systémovým ovladačům), ale také konkrétní značce a typu papíru. Znamená to více práce a vždy nové kalibrační kolečko, když se rozhodnete použít nové medium.

Kalibrace a profilování se vyplatí

V posledních letech jsou kvalitnější monitory blíž ideálu, než bývaly dřív. Ale stále nejsou dokonalé a u většiny monitorů nemáte žádnou záruku. Pro klid duše je lepší, když si jej zkalibrujete a zprofilujete, abyste pak měli nad výslednými úpravami kontrolou.

Mimochodem, po použití sondy vám software většinou zobrazí přepínatelný obrázek se stavem „před“ a „po“. Možná se pak budete divit. 

Utekl Vám první díl o tom, co to znamená Kalibrovat monitor, čtěte zde.