Jestliže vás zajímají makro fotografie a chtěli byste zkusit zachytit něco podobného, mohlo by se vám hodit pár tipů na jednoduché vybavení a na to, jak s ním pracovat.

Vyobrazené detaily světa ve zvětšené formě jsou chytlavé a často zaujmou na první pohled. Možná k tomu přispívá i kouzlo tajemna, protože mnohokrát není bez dalšího výkladu zřejmé, na co se vlastně díváte.

Bohužel specializované makroobjektivy jsou relativně drahé a vyplatí se až v případě, kdy se rozhodnete je používat opravdu často. Tato investice se ale těžko ospravedlňuje, jestliže si chcete toto téma vyzkoušet jen rekreačně s tím, že ani dopředu nevíte, jestli vás to vlastně bude bavit.

Proto se tu už vyskytly články o tom, jak se kýženým fotografiím přiblížit za použití kompaktního fotoaparátu nebo jaké alternativní makro-vybavení lze pořídit k zrcadlovce. Druhý jmenovaný článek popisuje i mezikroužky, které vám tentokrát více přiblížíme.

Základní myšlenka

Idea mezikroužků je přímočará – neobsahují žádné čočky, jen jednoduše posunou objektiv dál od snímače. To mimochodem znamená, že je lze využít jen u fotoaparátů s odnímatelnými objektivy, ať už to jsou zrcadlovky nebo bezzrcadlovky.

Co použitím kroužků a následným posunutím objektivu nastane, je vidět na následující ilustraci:

Docílíte tím několika efektů. Samozřejmě se zejména zvětší obraz na snímači, proto to vůbec děláte. Ale je potřeba si uvědomit další důsledky, například ten, že původní obraz se zvětšil tak, že přesahuje hranice senzoru. Tam je ale ztracen, takže přicházíme o světlo které proudí skrz objektiv, ale mimo senzor. Nový obraz je tedy tmavší a vyžaduje delší expozici nebo vyšší hodnoty ISO.

Také došlo k výraznému posunutí roviny zaostření, takže objektiv už nezaostří na velké vzdálenosti. To vám ale nemusí vadit, fotíte malinké předměty a na záběry krajin zase mezikroužky sundáte.

Typy kroužků

Každý velký výrobce fotoaparátů dodává také svoji sadu mezikroužků. Kromě samotné kovové konstrukce obsahují základní elektroniku, která dovolí komunikaci objektivu s tělem. Na druhou stranu bývají velmi drahé. Alternativou mohou být výrobky třetích stran, jako Kenko nebo Phottix, které jsou levnější a mají stejnou funkčnost (nebo by měly mít). Pořád se ale pohybujeme v řádu několika tisíc korun.

Naprosto základní variantou jsou ale levné kroužky (sehnatelné i za cca 200 Kč), které neobsahují žádnou elektroniku. Není žádný problém, že objektiv ztratí automatické ostření, protože na makrofotografii se i tak vždy používá ostření manuální. Lehce otravné může být to, že fotoaparát „nevidí“ na nastavení objektivu a u fotografií neuloží použitou ohniskovou vzdálenost a clonu do EXIFu.

Klíčová potíž ale spočívá v tom, že u současných objektivů přestane být možné ovládat clonu. Protože je u makrofocení obvykle použitá vysoká clonová čísla (F10 a více), je nutné znát následující trik:

Začněte tím, že objektiv nasadíte na fotoaparát běžným způsobem, navolíte požadovanou clonu a zmáčknete tlačítko pro náhled hloubky ostrosti (Depth of field preview/DOF preview). V tu chvíli se clona zavře na požadovanou hodnotu a vám stačí během stálého držení tohoto tlačítka objektiv odšroubovat. Clona nedostane pokyn k opětovnému rozevření a vy budete moci namontovat objektiv s daným nastavením na mezikroužky.

Uznávám, že toto řešení postrádá eleganci, ale pro občasné použití to není velká překážka.

Trochu mimořádný problém s levnými čínskými kroužky byl, že nepříliš dobře fungovala západka pro uzamčení objektivu. Při nepozornosti vám tak mohl objektiv vyklouznout. Proto jsem se naučil být v těchto případech opatrný a nepoužívat (pro focení s mezikroužky) nejdražší objektivy.

Vhodná ohniska

Kroužky je možné používat s libovolnými objektivy, ale největší změny v celkovém zvětšení scény dosáhnete s objektivy kratších ohnisek. U teleobjektivů se jejich stávající ohnisková vzdálenost (stovky milimetrů) prodlouží jen o relativně malou délku kroužků (desítky milimetrů) a efekt je malý. Nic vám ale nebrání použít více kroužků najednou (typická je sada tří: 12 + 20 + 36 mm).

U kratších ohnisek je sice efekt značný, ale může vám posunout rovinu ostření tak extrémně, že se ocitne uvnitř objektivu, což je nepoužitelné. Případně je rovina stále venku, ale posune se k objektivu tak blízko, že fotit sice lze, ale při pořizování snímků si objektivem budete stínit. Máte-li tedy na výběr, je nejlepší použití objektivu s ohniskem kolem 50–100 mm.

Pro přibližný výpočet konkrétního zvětšení při použití daného objektivu a mezikroužků je na webu k dispozici několik kalkulátorů. Jeden z nich je například zde.

Použití v praxi

Protože na rozdíl od běžného použití objektivu (nebo elektronických kroužků) i ostření a komponování snímku probíhá během zavřené clony, hledáček je velmi tmavý. Je tedy potřeba buď mít v okolí hodně světla, nebo si zvyknout na LiveView. Abyste se na snímku vyhnuli vysokým hodnotám ISO a tím i šumu, je dobré mít pro samotnou expozici stativ nebo použít blesk. Jestliže máte možnost blesk umístit dál od fotoaparátu a dálkově jej odpálit, jako jsme například zmiňovali v článku tady, je to ideální řešení.

Jako vždy je ale nejdůležitější vlastní zkušenost. Proto pokud máte jakékoliv vhodné nástroje a chuť experimentovat, rozhodně neváhejte a pusťte se do tvorby. Objekty vhodné pro makrofotografie lze najít kdekoliv.