Nedávno jsem se odhodlal k velkému kroku: ke změně značky foťáku, a s tím spojené výměny objektivů a dalšího vybavení. Z recenzí jsem toho věděl spoustu, ale přesto zůstávalo mnoho otázek. Jaké jsou rozdíly mezi Canonem a Sony a byl přechod jinam dobrý krok? Některé odpovědi přišly až po nějaké době používání.

Na fotoaparáty Canon jsem fotil přes 18 let a během této doby jsem používal velké množství objektivů nejen od Canonu, ale také od firem, jako jsou Sigma nebo Tamron. S nástupem bezzrcadlovek Canon přešel z původního bajonetu EF na nový RF, a objevil se problém: Pro nový systém nesmí ostatní výrobci vyrábět objektivy s automatickým ostřením – takže v podstatě všechny „normální“.

Starší objektivy ze systému EF, i od jiných výrobců, lze stále bez problémů používat pomocí adaptéru, ale Sigma, Tamron, Samyang, Tokina, Laowa, a další, chrlí moderní „skla“, která se najednou musí omezit jen na systémy jiných značek. Canon si tak posledních šest let u sebe udržuje monopol, jehož výsledkem je vysoká cena nových objektivů a nedostatek alternativ.

Sám jsem doteď na bezzrcadlovkovém těle Canon R5 používal starší skla typu EF, ale věděl jsem, že jednou mě čeká buď prodej objektivů a nákup nových Canon RF skel, nebo prodej úplně všeho, včetně aparátů samotných, a přechod na jinou značku. Po zvažování možností jsem se začal soustředit na systém Sony E.

Proč Sony?

Sony s full frame těly vyhrálo kvůli obrovskému množství objektivů různých značek. Podle potřeb fotografa tak jde vybalancovat cena, hmotnost a kvalita. Ani fotoaparáty nezaostávají a poskytují obrovské rozlišení, skvělý autofocus a měly by obecně zvládnout kdejakou situaci. Sice moje vytipovaná Sony A7R V není ideální na video, ale to stejně téměř netočím, takže toto omezení se mě netýká.

Bál jsem se ale několika komplikací, které se objevovaly v recenzích, zejména: Kvůli špatné ergonomii tělo nepadne dobře do ruky, pleťové barvy jsou horší než u Canonu, větší výskyt tzv. moiré (chyba v obraze u jemných pravidelných čar) a možná i horší odolnost proti počasí.

Pomalu s přecházením

Nebyl jsem připravený skočit na druhou stranu bez možnosti záchrany, proto jsem si napřed osahal, a poté koupil Sony A7R V, abych ji mohl testovat. Neměl jsem žádné nativní objektivy určené přímo pro nový systém, ale s pomocí nově pořízeného Metabones adaptéru jsem mohl používat moje starší Canon EF skla téměř bez problémů (poté, co jsem aktualizoval firmware adaptéru a přepnul ho na „zelený“ režim – bez obou kroků bylo použití v praxi katastrofické).

Po seznamovacích experimentech jsem začal Sony zkoušet na více akcích a namísto dvojice Canon fotoaparátů nosil kombinaci těla Sony a Canon. Byl jsem připravený ručně korigovat barvy, pokud by došlo k nějakému viditelnému nesouladu.

Při testování jsem si dělal spoustu poznámek, které by vydaly na tři články. Ale abych vás nezahltil, vybaral jsem ty nejzajímavější. 

Fyzické rozdíly

Sony opravdu padne hůř do ruky, ale není to kritický rozdíl. Navíc existuje produkt, který tělo prodlouží (SmallRig 3666), a přezka na připevnění ruky k fotoaparátu (více výrobců). Stejnou přezku jsem používal i u Canon R5 a je skvělá pro odlehčení svalů na předloktí ovládajících prsty. Fotograf zkrátka nemusí stále mít křečovitě sevřenou ruku. S oběma vylepšeními je tělo od Sony snadno použitelné, i když Canon má mou poklonu za vyladěnou ergonomii.

Kolečko u spouště je posunuté, a po měsíci mi stále připadá krkolomně použitelné, protože je pro mě na zvláštní pozici a velmi blízko jiného prstu. Ale možná je to jen můj návyk a vše postupně spraví mírně jiný úchop.

Vyklápění displeje je pro mě u Sony lepší než u Canonu. Pro otočení nahoru nebo dolů stačí prostě displej otočit daným směrem. Zbylé možnosti pohybu jsou přitom zachovány.

Sony asi směrem do budoucnosti spoléhá na globální elektronickou závěrku, takže mechanická závěrka není tak elegantně tichá jako u Canonu. Relativně hlasitý zvuk mě u Sony překvapil.

Patice na blesk používá pro kontakt jemné drátky, takže je podle recenzí náchylnější na vodu a také nožka blesku vypadá kvůli tomu křehce, dokonce se dodává s krytkou. Žádný podobný krycí plast na blesk jsem nikdy neviděl, ale tady bohužel vypadá, že bude potřeba.

Fotoaparáty také používají jiné paměťové karty. Nedokážu říct, pro koho je to výhoda. CFExpress Type A u Sony je dražší, ale místo toho lze použít běžnou SD kartu. Naopak u Canon R5 je slot na CFExpress Type B, do kterého uživatel nemůže dát nic jiného.

Nastavení

Sony A7R V má více tlačítek dostupných pro různé funkce a seznam vyvolatelných funkcí je také několikanásobně delší.

K dispozici je také více uživatelských režimů. Tři z nich jsou na hlavním kruhovém voliči (stejně jako u Canonu), ale další čtyři pozice se ukládají na kartu. Samozřejmě ji nesmíte omylem zformátovat.

Zdá se to jako drobnost, ale při focení s delšími ohnisky často 2 sekundy nestačí, ale čekat při každém snímku 10 sekund je také moc. Přesně tuhle možnost jsem si přál.

Při focení

V hledáčku nebo na displeji se zobrazují přepaly pomocí zebry už před stiskem spouště. Na druhou stranu nejde zobrazit vodováhu a histogram zároveň.

Počet snímků za sekundu je nižší, maximálně 10, zatímco Canon R5 dosahuje 12 (s mechanickou závěrkou) nebo 20 (s elektronickou). Tohle u mě nerozhoduje, ale pro některé fotografy je tento parametr důležitý.

S elektronickou závěrkou je horší rolling shutter, tedy efekt šikmých čar, a celkově je podivné pohybové rozmazání. Elektronická závěrka se tak zdá být těžko použitelná. Na druhou stranu ani u Canonu jsem ji nepoužíval kvůli riziku artefaktů u LED světel a dalších možných problémů.

U ostření se nedá jednoznačně určit vítěz. Canon asi zvládá o trošku větší tmu, ale tady už se bavíme o hraničních velmi temných situacích, kdy ani bez fotoaparátu není dobře vidět. Sledování lidí a jejich očí je zhruba stejné. Zato sledování předmětů je jednoznačně doména Sony. Canon R5 má mnohem větší chybovost, kdy nedokáže sledovat označenou věc nebo místo nějaké části sleduje větší celek, který s malou hloubkou ostrosti nedává smysl.

Po focení

Sony má horší automatické zobrazení fotky. Aspoň co jsem zatím byl schopný najít. U Canonu je možnost ji okamžitě zobrazit, ale ne v hledáčku, jen na velkém LCD. Dává tak fotografovi (zvlášť zvyklému ze zrcadlovek) možnost na fotku se podívat, ale přitom nepřerušovat focení série při pohledu do hledáčku. Na druhou stranu chápu, že tlačítkem navíc, se toto chování dá vyřešit.

Velký náhled fotky neukazuje přepaly nebo histogram, pro obojí se musí přepnout na menší zobrazení. Znamená to neustálé přepínání sem a tam.

Při náhledu je pohyb po fotce (posun, zoomování) velmi pomalý a trhaný. Působí jako starý počítač, po kterém najednou něco potřebuju.

Nejde smazat vybranou sérii fotek jako u Canonu (jde ale smazat konkrétní den).

Abych jen nehanil, tak hledáček je větší a má vyšší rozlišení než Canon R5, takže prohlížet na něm záběry je skvělé.

Kvalita fotek

Sony má vyšší rozlišení, tedy 60 megapixelů oproti 45 u Canonu.

Barvy jsou asi opravdu o něco méně líbivé než u Canonu (neplést s věrností, tam není dokonalý žádný přístroj). U Sony ale stačily nějaké globálnější zásahy, abych se dostal na rozumně podobný výstup.

Jinak, co se týče šumu a ostrosti, není na co si stěžovat ani u jednoho z aparátů. Jedná se zkrátka o špičkové kusy hardware a výsledky jsou ohromující a srovnatelné. Pokud jsem na nějaké akci používal oba aparáty současně, nebyl jsem pak doma schopný vizuálně rozpoznat, čím byl daný snímek focený.

Fotoaparáty jsou si velmi podobné

Postupně jsem přicházel na to, že těla mají mnohem víc společného, než v čem se liší. Když se nad tím zamyslím, je jasné, že výrobci od sebe během let opisují a podobnosti jdou tak někdy až do zarážejících detailů.

Fotograf: „Potřebuji fotit se sledováním očí, na režim priority clony s automatickým ISO s minimálním nastavitelným časem, na dvě karty zároveň v různých formátech, výsledek poslat přes WiFi na FTP do daného adresáře.“ 

Canon + Sony: „Není problém.“

Co si z přechodu odnáším já

Sám jsem byl překvapený, jak snadné bylo změnit značku a začít používat odlišné ovládání. Můžu stále fotit cokoliv si vymyslím, ale oproti Canon RF jsem ušetřil na hmotnosti výbavy a její ceně, navíc mám teď možnost používat objektivy, které u Canonu neexistují. Po prvních pokusech s neuvěřitelným Tamronem 35-150/2-2.8 to vypadá, že se asi stane mým oblíbeným.

Zatím těžko hodnotit odolnost techniky proti počasí nebo schopnosti servisu, tyto věci se ukáží až časem.

Momentálně jsem spokojený, i když je samozřejmě možné, že Canon další měsíc otevře svůj systém jiným výrobcům objektivů. Ale i tak bude náběh výroby trvat roky. Navíc se pak budu utěšovat, že bez tlaku od lidí přecházejících mezi značkami, by Canon navždy zůstal monopolem. Takže i já jsem přispěl svým dílem.

Co si ze srovnání Sony a Canon můžete odnést vy

Fotoaparáty jsou dnes na takové úrovni, že pokud nehledáte jednu konkrétní vlastnost, pravděpodobně pro vás bude použitelných několik různých značek. Dává tak smysl hodnotit spíš celou sestavu a zejména objektivy. Ty se totiž mezi značkami někdy velmi liší.

Jestliže máte vyhlédnutý unikátní Canon RF objektiv (například 28-70/2, 200-800/6.3-9 nebo další), je pro vás systém Canon ideální volba.

Naopak, jestli pokukujete po objektivu od Sigmy, Tamronu nebo podobných výrobců, znamená to používat jiný systém. Sony je asi nejvíc kompatibilní, ale alternativou je i Nikon, Fuji nebo tělo z rodiny Micro Four Thirds.

Nicméně pokud nejste vybíraví a stačí vám „normální“ vybavení, chybu neuděláte nikdy a u všech systémů se budete u focení bavit.