Na trh se derou stále dokonalejší zoom objektivy a jejich nabídka pokrývá téměř každý myslitelný rozsah. Přesto jsou fotografové, kteří se bez zoomu obejdou. Je možné fotit jen jedním pevným objektivem a naprosto zapomenout na ostatní ohniskové délky? O co v tu chvíli přicházíme a co získáváme?

Pro přesnost na začátek zdůrazním, že pevným objektivem nemyslím ten, který z fotoaparátu nelze sejmout, ale ten, u kterého není možné „zoomovat“. Má tedy jen jednu danou ohniskovou vzdálenost a z ní plynoucí neměnný úhel záběru.

Co z toho?

První otázka je samozřejmě „Proč se omezovat?“. Můžeme přece zvolit zoomový objektiv a pohodlně měnit záběr podle potřeby. Jenže pevné objektivy mají hned několik výhod.

Hlavní předností je obvykle jejich vysoká světelnost. Když ji využijeme, díky malé hloubce ostrosti dokážeme výrazně rozostřit pozadí a opticky zdůraznit hlavní motiv snímku. Navíc nám dovoluje fotit i v horších světelných podmínkách, protože objektiv využije více světla z okolí.

Pevné objektivy je také jednodušší zkonstruovat, takže jsou většinou lehčí než obdobné zoomy a zároveň mají vyšší optickou kvalitu.

Asi není náhoda, že se objevují zrcadlovky a bezzrcadlovky s pevnými a zároveň nevýměnnými objektivy. Jsou to fotoaparáty, které během celého svého života zažijí jen jediné ohnisko. A přesto, nebo právě proto, jsou úspěšné. Příkladem budiž série Fujifilm X100 (aktuální je X100T) nebo série Sony DSC-RX1 (ta je momentálně u modelu DSC-RX1R II).

Ideální ohnisko

Ideální ohnisko neexistuje.

Ale jsou ohniska univerzálnější a jiná naopak specializovaná. Obecně platí, že ohnisková vzdálenost 50 mm je nejblíž pohledu, jaký má zhruba člověk (pozn.: všechna ohniska jsou zde přepočtená na full frame/35 mm formát).

Sice se pořád jedná o výřez světa, ale po vytisknutí a umístění na zeď bychom měli při pohledu na fotku nabýt dojmu, jako kdybychom stáli na onom místě.

Z toho důvodu se 50 mm označuje za standardní ohnisko a příslušné objektivy má v nabídce asi každý výrobce fotoaparátů. Jen Canon má tři různé verze se světelnostmi f/1.8, f/1.4 a f/1.2. S ohniskem 50 mm také často pracovali slavní fotografové minulosti jako například Henri Cartier-Bresson.

Pomocí tohoto objektivu lze vcelku úspěšně fotit vše od portrétů až po větší záběry okolního dění.

Problémem je, že není příliš široké, takže se nám do snímku nevleze větší krajina a náročnou situaci budeme mít i v interiérech, kde není možnost odstoupit dozadu.

Kdybych si tedy měl vybrat jen jedno ohnisko a na ostatní zapomenout, sáhl bych pravděpodobně po druhém standardu – 35 mm. Tuto volbu potvrzuje i fakt, že zmiňované fotoaparáty s pevnými nevýměnnými objektivy mají obvykle právě ohniska mezi 28 a 35 mm.

Práce s pevným objektivem

Ať už máte jakýkoliv pevný objektiv, práce s ním je skvělá praxe a fotograf si odnese mnoho poznatků. Na některé výlety vyrážím jen s ním a nechám doma všechny zoomy, jen abych se procvičil.

První efekt používání, na který brzy narazíte, je, že začnete mít dobrý odhad na to, co se vám vejde do záběru a co už ne. Říká se, že při používání pevných objektivů „zoomujete nohama“ – což je pravda. Ale právě díky zlepšujícímu se odhadu dokážete těch pár kroků sem nebo tam udělat ještě před tím, než zvednete fotoaparát. Použití pevného ohniska tedy není až tak krkolomné, jak se může na první pohled zdát.

Navíc pokud nemůžete změnit pozici nebo je aktuální kompozice nejlepší, pořád lze z finálního snímku vyříznout jen část a tak simulovat delší ohnisko. Je to sice za cenu zmenšení rozlišení, ale toho máme v drtivé většině případů nadbytek, takže si jeho menší ztrátu můžeme dovolit.

Pevné objektivy jsou typicky ostřejší než zoomy, takže i menší ořez bude bez problémů použitelný. Při použití pro webové rozlišení to může být i ořez větší.

Problém je s opačným případem, kdy chceme zabrat větší úhel, než jaký nám aktuální objektiv dovoluje. Buď se musíme spokojit jen s výřezem, případně s nějakým jiným kompromisem, nebo nám nezbývá než vytvořit menší panoráma (mohou stačit i jen dva snímky). Pokud máme víc času a trpělivosti, při použití Brenizerovy metody bude výsledné panoráma zajímavější než s běžným širokým objektivem.

Co můžete od pevného objektivu čekat

Ze začátku nenafotíte vše tak, jak jste si původně představovali. Přece jen jedno ohnisko bude omezením. Ale není jenom jeden způsob, jak vyfotit danou scénu! Pokud to nejde přesně takto, půjde to jinak. Omezení tedy nutí ke kreativitě a může vám otevřít oči. Pokud počáteční strach překonáte, můžete se brzy pyšnit tím, s jakým málem si při focení vystačíte.

Níže je ukázka mostu zachyceného ohnisky 29 mm a 85 mm. Pokaždé jiná fotografie, ale obě jsou dobré. Kdyby divák viděl jen jednu z nich, vůbec nebude přemýšlet o tom, že scéna mohla být zachycená tím druhým způsobem.

To, že s sebou netaháte těžký zoomový objektiv nebo dokonce jejich sadu, je také osvobozující. Díky tomu budete nosit fotoaparát na více míst než obvykle.

Celková série fotografií z jedné akce jedním ohniskem také působí víc souvisle, což může být výhoda i nevýhoda. Každopádně absence různých ohnisek znamená, že snímky si budou stylově podobné a budou k sobě pasovat. Aby to nebyla úplná nuda, je dobré se snažit zachytit různé objekty a používat různé kompozice, abyste na konci nedostali jen sérii portrétů s hlavami vždy ve zlatém řezu.

Moje zkušenosti s pevnými objektivy

Osobně mám takový přístup, že s jedním pevným objektivem chodím na kratší výlety nebo jiné akce, kde vím, co čekat, a chci se tam nejen bavit, ale i fotit.

Při důležitých událostech, jako jsou komerční zakázky nebo výlety na týden a delší dobu, mám obvykle objektivy dva (občas i víc) podle situace.

Druhý objektiv mi dovoluje zachytit scénu jinak a mám díky tomu variabilnější fotografie. A v případě zakázek jsem rád za záložní objektiv, kdyby se s hlavním něco stalo. Vím, že pak budu mít omezení, ale díky zkušenostem s použitím jediného objektivu předpokládám, že tím druhým také situaci zvládnu.

Pro ilustraci: například při focení svateb nosím objektiv 50/1,4 – to je můj hlavní – a k němu i 16–35/2,8 pro zachycení mnohem širších záběrů. V případě nouze a poškození jednoho z nich lze pokračovat pouze s tím druhým (i když mám ještě v „krabičce poslední záchrany“ stařičký široký objektiv Macro Revuenon 24/4 s bajonetem M42 a manuálním ostřením).

Při delších výletech, kde stačí doufat, že nic nepoškodím, nosívám opět ultraširoký objektiv 16–35/2,8 a k němu podle situace jiný, často to je 85/1,8. Mám tak možnost fotit jak široké záběry, tak detaily nebo krajiny na horizontu.

Doporučuju vyzkoušet

Pokud jste zatím nezkoušeli fotit jen jediným ohniskem a máte možnost si focení pevným ohniskem vyzkoušet, rozhodně ji využijte. Jeden den si tuto kombinaci připravte a nefoťte ničím jiným. Získáte spoustu zkušeností. A kdo ví – třeba vás to chytne a najdete ve focení novou zábavnou výzvu.