Každý fotograf určitě aspoň jednou zkusil luminografii, tedy malování světlem. Dlouhá expozice, pobíhání s baterkou nebo světelným řetězem – je to skvělá zábava, ale většinou od výsledných fotografií moc nečekáme. Jsou to prostě světelné stopy. Při troše píle a kreativního přístupu se však tento fotografický proces dá proměnit v tvorbu nádherných uměleckých děl – včetně portrétů malovaných světlem.

Luminografie v portrétu má svá specifika. Mezi nevýhody patří omezení pohybu. Pokud víme, že modelka se nesmí během celé expozice pohnout, není snadné najít zajímavou dynamickou pózu a zároveň udržet snímek ostrý. Výhodou je však neomezená práce se světly – během dlouhé expozice můžete simulovat libovolný počet světelných zdrojů s různými vlastnostmi. A výsledky? Magické a tajemné. Není divu, že si je moje klientky často nechávají tisknout na velké formáty. Pojďme se podívat, jak k tomu přistoupit. 

Co potřebujete k malování světlem

V luminografii nejsou až tak důležité samotný fotoaparát (osobně fotím sedm let starou zrcadlovkou Canon), jako spíš světelné zdroje, se kterými pracujete. Přesto je potřeba zmínit několik věcí, bez kterých se neobejdete.

Fotoaparát – Vždy prosím studenty, aby si na focení přinesli fotoaparát s možností manuálního nastavení expozice. Mobilní telefony také nabízejí manuální režimy, takže pokud máte jen mobil, klidně foťte mobilem. Kromě expozice se ale naučte vypínat automatické ostření – ve tmě by vám jen překáželo. Fotografové s tím někdy bojují, protože je to funkce, na kterou běžně nesahají.

Objektivy – Portrétní objektivy s delším ohniskem občas používám, ale pokud chci mít modelku ostřejší, raději sáhnu po širším ohnisku, například 35 mm.

Světelné zdroje – To nejdůležitější na malování světlem a zároveň velmi individuální. Sama jsem vyzkoušela kdeco, ale nakonec jsem si oblíbila několik základních nástrojů. Používám LED trubice, taktické baterky a jako nástavce plexisklo nebo optická vlákna. Občas zkouším i nové věci – například průhledný deštník polepený holografickou fólií funguje skvěle. Když fotím venku, ráda pracuji s ohněm.

Jediné světlo, které bych nedoporučila, je programovatelná LED tyč, která automaticky vykreslí předem naprogramovaný obrázek. Takové snímky poznáte podle pixelizace a z uměleckého hlediska je tady fotografova role minimální.

Stativ a dálková spoušť – Fotoaparát by měl stát na stativu, ale ve skutečnosti ho lze nahradit čímkoliv – beanbagem, kšiltovkou nebo třeba gumovou bačkorou, pokud fotíte z podhledu. 😊

Dálková spoušť je velmi užitečná, i když není nepostradatelná. Umožní vám ovládat fotoaparát na dálku a být celou dobu u modelky, aniž byste museli běhat k fotoaparátu a zpět. Mobilní aplikace v tomto případě nefungují – světlo z displeje by se zachytilo na snímku, což nechceme. Další výhoda spouště? Nemusíte odhadovat délku expozice. Režim Bulb vám umožní začít a ukončit expozici přesně podle potřeby – ani vteřina navíc. Pokud dálkovou spoušť nemáte, můžete její úkol svěřit ochotnému asistentovi, který bude mít fotoaparát pod kontrolou.

Jak nastavit fotoaparát

Klasický expoziční trojúhelník se v malování světlem trochu mění. Citlivost se snažíme vůbec neměnit – nastavíme ISO 100, což zajistí minimální šum, který by jinak mohl vznikat kvůli dlouhé expozici. Expoziční čas v tomto případě neslouží k regulaci celkové expozice snímku, ale odvíjí se od složitosti scény.

Pokud malujete jednoduchý světelný obrazec, stačí krátká expozice. Pokud ale používáte několik světelných zdrojů, propracováváte popředí i pozadí a zároveň chytře nasvětlujete modelku, potřebujete dlouhý expoziční čas, třeba půl minuty. Pro ovlivnění expozice nám tak zbývá jen clona – a k tomu přidáme ještě jeden faktor, a to výkon vašeho světelného zdroje. Výsledná expozice tedy závisí na rovnováze mezi těmito dvěma proměnnými. Pokud pracujete s výkonným světlem, je potřeba více zavřít clonu. Pokud naopak světlo sotva svítí, musí být clona co nejotevřenější.

Výběr prostředí: tmavé studio vs. exteriér

Když mluvím o expozičním čase, mám na mysli ideální podmínky – tedy dokonale zatemněnou místnost bez jakéhokoliv rušivého světla. Jenže parazitní světlo je jev častější, než si myslíme, a není snadné se ho zbavit. Může to být pouliční lampa v pozadí, odlesk městského světla na zatažené noční obloze nebo třeba digitální hodiny v místnosti.

I když často záměrně nefotím v úplné tmě, snažím se těmto rušivým zdrojům maximálně vyhýbat. Během expozice vytvářím stálé světlo vlastními RGB trubicemi na 1 % výkonu – rozdíl je v tom, že si ho umístím přesně tam, kde ho potřebuji. Tomu se pak říká ambientní světlo. Technicky vzato je to totéž, co parazitní světlo, ale konotace rozhoduje. 😊

Jak se na focení obléknout? 

Mezi fotografy se traduje mýtus, že při malování světlem musíte být oblečení v černém (nejlépe i s kuklou), jinak budete na fotce vidět. Jenže se často zapomíná na to, že samotné pozadí nemusí být černé. Pokud fotíte venku, může být v pozadí jasná obloha. Uvnitř zase bílá zeď, která světlo odráží. Výsledkem je, že se v záběru objeví váš vlastní stín – a je jedno, co máte na sobě.

Ano, pokud fotíte na úplně černém pozadí a v absolutní tmě, černé oblečení se vyplatí. Pokud ale fotíte na bílém, je lepší obléct se do světlých barev. Na stíny to ale stejně nestačí – s těmi se musíte vypořádat jinak: buď se neustále pohybovat, nebo se zakrýt velkou světelnou šmouhou.

Příště – jak pracovat s modelkou

Základy už máme v malíčku, v příštím díle se podíváme více do hloubky a odhalíme tajemství, jak při luminografickém kouzlení spolupracovat s modelkou.