Toto je příběh fotky, která mi aktuálně visí nad počítačem. Obraz jsem si nechal vytisknout ve dvoumetrové velikosti. Kromě toho, že je fajn odpočinout si pohledem na krajinu, připomíná mi i námahu, kterou jsem do tvorby vložil.

Vysokohorská jezera mají své kouzlo. Kolem úchvatná horská krajina a na hladině buď její odraz, nebo zrcadlené nebe. Voda mě zkrátka přitahuje, takže jedna z mých mnoha cest vedla k dvojici jezer Giglachsee, kde jsem musel napřed pořádně prozkoumat okolí.

Nejprve ale odbočka k jazykovému okénku: Jedná se o jezera nazvaná Oberer Giglachsee a Unterer Giglachsee (doslova horní a dolní) a vzhledem k tomu, že německy see je v češtině jezero, dává smysl o nich mluvit také jako o jezerech Giglach nebo naopak s německým skloňováním o jezerech Giglachseen, tedy v množném čísle. V článku používám neutrálnější alternativu, nesklonná „jezera Giglachsee“, ať je stejná jako název v mapě, ale na internetu můžete narazit na všechny tři varianty.

Jak hledám zajímavá místa

Rád fotím kolem východu nebo západu slunce. Pokud jsem v horách, tak ideálně v nějaké vyšší výšce s výhledem na okolí. Jenže s tím je právě potíž: Vzhledem k tomu, že bývám ubytovaný v údolí (mám tak mnohem větší akční rádius), potřebuji se dostat na místo kolem páté až šesté hodiny ráno. To ale lanovky nejezdí a šlapat polovinu noci do kopce mě příliš neláká.

Snažím se tedy najít silnice, po kterých se autem dostanu rychle co nejvýš a pěšky už dojdu kratší část cesty. Někdy stačí najít jakoukoliv silnici a doufat, že mě dovede k zajímavému výhledu. Ale tady jsem měl i konkrétní cíl, onu dvojici jezer.

Odkud fotit

Nebyl jsem si ale jistý, kde mám stát při úsvitu. Samozřejmě jsem věděl, za kterým vrcholem se má ráno objevit slunce, na to je spousta aplikací na mobil i do počítače. Je efektní fotit proti světlu, což většinou preferuji. Nezříkám se ani focení se sluncem po levé nebo pravé straně. Jen mít sluneční kotouč v zádech často znamená nudné ploché světlo, takže tomuto úhlu se vyhýbám.

Tady bylo snadné se postavit proti slunci s jezerem mezi námi. Ale bude lepší být hned u vody a mít obrovský odraz hor? Nebo se mám naopak přesunout na protější vrcholek a koukat dolů na malá jezera s panoramatem Alp?

Možností je více, ale vzdálenosti mezi nimi jsou velké, takže pokud se pro něco rozhodnu, už se nestihnu přesunout. Navíc motat se potmě v neznámém terénu v horách může být riskantní, takže přišel na řadu předběžný průzkum.

Výlet den předem

Proto jsem si o den dříve udělal procházku jako normální turista. Najdu zajímavé místo na focení a navíc se projdu a prohlédnu si okolí za světla.

V tomto místě je hlavní údolí s městy v nadmořské výšce zhruba 780 m n.m. Vodní dvojice Giglachsee se honosí číslovkou 1 930 m n.m., což už je znatelné převýšení. Naštěstí k nim stoupá silnice, kde se poslední parkoviště nachází asi 350 výškových metrů pod jezery (a asi 2,5 km daleko vzdušnou čarou). Horské vrcholy jsou ovšem o dalších 500 m n.m. výš nad jezery a to už je dohromady slušný výšlap.

Výhledy v blízkosti jezer mi připadaly nezajímavé. Prudké skály výrazně limitují dohlednost, takže z krajiny okolo nic není.

Pokračoval jsem tedy dál až na jeden z vrcholů a toto je záběr z něj:

Toto místo by určitě bylo použitelné, ale zdálo se mi, že hory už přes sebe zbytečně splývají do jednoho rovného horizontu. Navíc cesta z parkoviště až sem zabrala skoro 3 hodiny a místy by bylo nepříjemné ji podnikat ve tmě. To se týká úseků, jako je tento:

Nakonec vyhrálo místo na svahu kopce, které jsem si vyfotil během cesty nahoru:

Jezera jsou dobře vidět a kompozici pomáhají také výrazně tvarované hory vystupující nad obzor. Zároveň se skrz další údolí objevují i vzdálená pohoří.

Noční a ranní akce

Když nepočítám náhodně se měnící počasí, šel jsem další den už víceméně na jisto. Ale i to bylo náročné, protože jsem nebyl ubytovaný zrovna za rohem. Zkrátka: Budíček byl ve 2:30 v noci.

Po snídani a rychlé přípravě následovala asi hodinka v autě, než jsem se opět ocitl na horském parkovišti. To bylo před čtvrtou hodinou ráno, stále asi hodinu a půl před oficiálním východem slunce.

Východ slunce spočítaný v některé z aplikací ovšem obvykle nebere v úvahu pohoří a pracuje jen s teoretickým hladkým modelem země. Pokud se hory tyčí nad vámi, tak než se slunce skutečně vyhoupne nad hory, uplyne další nezanedbatelná doba. Půlhodina je úplně běžná, ale v údolích i hodina a víc.

Na druhou stranu, pozorovat nebe už před východem slunce je efektní podívaná a nezřídka jsou z ní velmi zajímavé fotky. Nebylo tedy času nazbyt. Většina trasy vedla po zpevněných cestách, takže chůze s čelovkou byla snadná. Typicky přinejmenším půl hodiny před východem slunce už je dost světlo na to, aby se člověk pohyboval bez baterky (obecně horší je to v lesích, ale lepší právě v otevřeném terénu).

Kupodivu jsem ve tmě viděl záblesky světla právě z nejvyššího vrcholku, který jsem navštívil o den dříve. Na chvíli jsem záviděl lidem, kteří se už nemusí plahočit do kopce a supěl dál.

Dojít zpět na vytipované místo mi trvalo hodinu a čtvrt, stále asi 15 minut před spočítaným východem slunce.

Po chvilce pobíhání po svahu a zkoušení kompozic na různých místech jsem měl panorama podobné předchozímu:

Pro srovnání toho, jak důležité je v krajině světlo, sem ještě jednou dávám fotku z poledne předchozího dne:

Ranní fotografie je právě ten případ, kdy slunce ještě není vidět, ale scéna je celkově tak efektní, že u mě vyhrála. Tehdy jsem to ale ještě nevěděl, takže jsem čekal na východ slunce (přišel za 35 minut) a ani ten nebyl špatný. Nemám celé panorama, protože se mi líbil hlavně střed celé scény:

Pak už následovala cesta dolů a rekreační focení věcí okolo.

Každodenní připomínka

Ve chvíli, kdy píšu tento článek, je to od akce už šest let. Ale spoustu věcí si stále živě pamatuji, jednak díky fotkám a také díky té finální scéně, která mi visí nad počítačem. Je to jeden z mých prvních větších obrazů, které jsem se odvážil udělat. A jsem rád, že jsem se mohl podělit o zážitky a zkušenosti z tohoto focení.