Tu starou Praktiku, co se vám na ni na půdě práší, rozhodně nevyhazujte. Ani žádný jiný fotoaparát na film. I když z pohledu dnešních supercitlivých snímačů se stále rostoucím počtem megapixelů vypadají staré analogy jako dinosauři vezoucí se na módní retro vlně, mohou vám posloužit víc, než si myslíte.

S mým prvním analogovým fotoaparátem se mi poodkryly úplně nové prostory ve světě fotografie. Byla to dvouoká zrcadlovka Flexaret VI, naprosto odlišná od mé tehdejší digitální zrcadlovky. Nemá expozimetr, vše se nastavuje ručně, místo do hledáčku se kouká shora na matnici a lezou z ní čtvercové obrázky. Záhy jsem si pořídila i malý automatický dálkoměr (do hledáčku se promítají dva obrazy, přičemž zaostřeno je tehdy, když se obrazy protnou) a nakonec i klasickou zrcadlovku. Digitál jsem sice neopustila, ale focení s těmihle třemi kumpány poměrně výrazně ovlivnilo to, jak fotím a jak se k focení stavím. A nutno říci, že pro mne v pozitivním slova smyslu. Focení na film mne mnohému naučilo.

Konec úmorného promazávání snímků

Možná největší rozdíl mezi analogem a digitálem spočívá v kvantitě. V obchodech dnes seženete karty, na které můžete nafotit třeba tisíc fotek. Pak je buď mažete rovnou z foťáku nebo trávíte hodiny před počítačem nekonečným porovnáváním, jestli zrovna tenhle obrázek z patnácti téměř totožných je lepší než ten následující. Film je v tomto ohledu značně limitující. Jeden kinofilm vám nabídne 36 políček. Na svitek, který se zakládá do středoformátových fotoaparátů, jako je Flexaret, se vejde fotek ještě méně. V případě právě Flexaretu je to 12 snímků.

Každé cvaknutí něco stojí a nemůžete ho jen tak vymazat a uvolnit si místo v paměti. To vás donutí šetřit a rozmyslet si, zda to či ono opravdu stojí za vyfocení. Od té doby, co fotím i analogem, si na své digitální zrcadlovce přinesu domů tak o polovinu snímků méně s maximálně dvěma či třemi variantami téhož.

Mnohé další důvody, proč fotit na film, pramení právě z množstevního omezení. Jak už jsem zmínila, začnete více přemýšlet o tom, co fotíte a jak, ještě předtím, než zmáčknete spoušť. Stanete se trpělivější, naučíte se počkat si na správnou chvíli. Čím dál více se přesvědčuji o tom, že základ dobré fotky tkví právě v pečlivém pozorování.

Být trpělivý, koukat a předvídat

Umět si počkat na záběr také znamená naučit se předvídat. Focení s analogovým a navíc plně manuálním fotoaparátem je pomalé. Ze začátku, když s ním ještě pořádně neumíte zacházet, je to opravdu hodně pomalé. Žádné automatické ostření, bez vestavěného expozimetru ani žádná kontrola expozice. Tu si musíte naměřit předem. Pokud pak nechcete zmeškat pěkný moment, nezbývá vám než zkusit odhadnout, kdy přijde. Je to skvělá schopnost, zvlášť pokud fotíte reportáže, sport, akce nebo svatby. Dokonce bych si dovolila tvrdit, že naprosto klíčová. Focení na film je pro trénink předvídavosti díky své pomalosti naprosto ideální.

Celkem pochopitelně nemají analogové fotoaparáty žadné LCD, na němž byste si mohli ihned zkontrolovat, jak se vám fotka povedla. Může se to zdát trošku nepohodlné. Ve skutečnosti je to to nejlepší, co si můžete přát. Místo neustálého zírání na displej se budete koukat buď do hledáčku, nebo kolem sebe. Méně pravděpodobněji se tak stane, že promeškáte nějaký záběr, zatímco kontrolujete ten předchozí. Stalo se mi to nesčetněkrát. S analogem si od tohohle zlozvyku postupně odvykám.

To upravím později v počítači

Tak tuhle větu postupně vyřadíte ze svého slovníku. Možná namítnete, že i na pokaženém negativu se dá leccos zachránit. A budete mít pravdu, špatně exponovaný snímek ještě neznamená ztracený snímek. S filmem je to všechno ale přece jen trošku komplikovanější, zvlášť pokud si fotky nevyvoláváte sami.

Nestačí jen kliknout na pár posuvníků. Křivý horizont už tak nějak zůstane křivý. Což vás postupně vede k tomu, že si kompozici začnete řádně ověřovat už v hledáčku, dáte si pozor i na malé drobnosti, které by na fotografii mohly rušit. Je to opět prospěšné i pro focení na digitál. Úpravami trávím teď určitě méně času. Mnohem méně taky fotky ořezávám. A méně času u počítače pak ve výsledku znamená více času na samotné focení.

Učit se vnímat světlo

Pokud se vám náhodou nedostane do ruky nějaký automat, budete nuceni se mnohem více zabývat nastavováním expozice. Starší fotoaparáty navíc mnohdy ani nemají v těle zabudovaný expozimetr, takže se pak budete muset spoléhat na externí. Tuto variantu doporučuji, zvlášť pokud v sobě máte zárodek lenosti jako já.

Protože nechci měřit expozici před každým snímkem, často ji odhaduji. A čím více fotím, tím se moje odhady zlepšují. Postupně se tak celý proces focení zrychluje. Ve chvíli, kdy pokaždé ručně nastavujete clonu a rychlost závěrky, si začnete také mnohem jasněji uvědomovat, jak spolu tyto dvě entity souvisí a jak celý mechanismus fotoaparátu funguje.

Krása nedokonalosti

S pokročilými technologiemi digitálních fotoaparátů možná trochu propadáme iluzi, že fotka musí být hlavně dokonale ostrá, dokonale kontrastní, dokonale exponovaná. S filmem budete pravděpodobně dělat spoustu chyb. Možná se vám do ruky dostane fotoaparát s nějakou chybou, například poškrábaným objektivem. Ve výsledku pak zjistíte, že na tom zas tolik nezáleží.

Fotka nikdy není dobrá jen proto, že je technicky dokonalá. Dobrou fotku vždy dělá primárně obsah. A samotné chyby mu mohou být někdy ku prospěchu. Rozmáznutí, rozostření, náhodný osvit mohou být právě ty prvky, které snímku vdechnou atmosféru a jedinečnost.

Film je napínavý

Troufám si říct, že film vám vrátí radost z fotografování, pokud ji zrovna postrádáte. Celý ten čas, co čekáte, až bude vaše rolička vyvolaná, až se snímky nazvětšují nebo oskenují, až je uvidíte v plné parádě. Celou dobu nevíte, jestli se to všechno povedlo. A když pak zjistíte, že všechno klaplo a uvidíte fotku tak, jak jste si ji představovali, je to zkrátka pecka. Dvojnásobně, pokud si filmy zpracováváte sami.

Často filmy vyvolávám třeba až měsíc po vyfocení, někdy i za mnohem delší dobu. Sama sobě tak občas chystám pěkná překvapení. Je to něco, co se mi s digitálními snímky prakticky nestává. Hned totiž vidím, co jsem vyfotila a vytrácí se z toho to příjemné napětí.

Pořídit si fotoaparát na film navíc nepřijde vůbec draho. Pokud se vám nějaký nepovaluje doma, v bazarech najdete slušné stroje za pár stovek, okolo tří tisíc korun už pořídíte i velmi dobré zrcadlovky včetně objektivu. Rozhodně nelituji jediné koruny vložené do svých tří analogových fotoaparátů.