Se zatím poslední, šestnáctou, verzí Zoner Photo Studia došlo ke změně i ve webové galerii Zonerama. V současné době tak můžete nahrávat snímky v neomezeném rozlišení a velikosti. Šikovných fotografů stále přibývá a my jsme se rozhodli vám zase jednoho z nich představit a popovídat si s ním tentokrát o filmové fotografii.

Jak dlouho se věnujete fotografii?

Výtvarné umění a fotografie mě vždy zajímala, ale aktivně se jí věnuji teprve od roku 2007, kdy jsem po ukončení studií začal hledat způsob, jak aktivně naložit s volným časem. Na amatérské úrovni, ovšem nutno podotknout, že velmi dobře, fotí i můj bratr a také jeden z bratranců. I to byl nakonec důvod, proč jsem i já zvolil fotografování jako svou volnočasovou aktivitu. Oba mě inspirovali.

S jakými fotoaparáty pracujete?

V mé výbavě je hned několik fotoaparátů a to jak digitálních, tak analogových. Nejčastěji používám Nikon D7000, Nikon F4 a pak panoramatický Lomo Sprocket Rocket.

Ve své galerii na Zoneramě máte zatím pouze dvě alba a obě zaměřená na film…

Rozhodně nepatřím mezi fanatické zastánce jen digitální, nebo jen analogové techniky a jsem přesvědčen, že k vytvoření dobré fotografie je důležité především dobré oko a trochu štěstí, nikoliv vlastní záznamová technika. Podle příležitosti proto používám jak digitální, tak analogovou techniku.

Na Zoneramě mám v současnosti alba zaměřená pouze na analogovou techniku, cross proces a panoramatické fotografie, nicméně na další alba i s digitální fotografií jistě brzy dojde.

Jaký impulz vedl k tomu, že jste se pustil i do filmové fotografie?

V době, kdy jsem s focením začínal, jsem měl příležitost nechat si dovézt velmi levně fotoaparát z druhé ruky z Japonska a využil jsem toho. Nikon F4 stále považuji za jeden z nejlepších fotoaparátů, které jsem kdy měl možnost držet v ruce, a v porovnání s mým tehdejším Nikonem D50 jsem mu dával jednoznačně přednost.

Brzy jsem si také uvědomil, že focení na film kultivuje moje fotografické návyky – člověk šetří každé filmové políčko, opravdu přemýšlí nad kvalitou záběru, nad vztahem mezi foceným objektem a jeho pozadím. Analogovou fotografii bych osobně doporučil každému začínajícímu fotografovi.

Zaujaly mě již dříve zmiňované panoramatické snímky, jak vznikají?

Všechny panoramatické fotografie vznikají s fotoaparátem Lomo Sprocket Rocket, který velmi rád nosím s sebou, protože je velmi lehký, v případě krádeže nebo zničení levně nahraditelný a poskytuje trochu jiný úhel pohledu na svět kolem nás.

Vzhledem k tomu, že celý fotoaparát je plastový včetně optiky, používám k tomu adekvátně drahé barevné filmy, tedy filmy za padesát korun z drogerie anebo také prošlý filmový materiál, ke kterému se občas přes kamarády z v Klubu Fotografů Amatérů v Žižkově (KFAŽ) dostanu. S ohledem na pevný čas závěrky fotoaparátu poskytují nejlepší výsledky filmy s citlivostí ISO 400.

Na Vašich panoramatických snímcích jsou zachyceny převážně detaily až nalezená zátiší. Až postupně to přechází v občasný reportážní snímek. Je to záměrný posun?

Tematika fotografií je dána především místy, kam s sebou tento fotoaparát beru – cyklovýlety nebo pracovní cesty. Osobně se nejraději věnuji právě zátiším a krajinám. Reportážní fotografii se věnuji jen velmi okrajově a považuju ji za jednu z nejtěžších fotografických disciplín.

Jak probíhá zpracování Vašich snímků?

Všechny snímky fotím na barevný film, který nechávám ve fotolabu vyvolat a skenovat. Následně pak v Zoner Photo Studiu a modulu NIK Silver Efex Pro fotky upravuji do jejich konečné podoby. V rámci digitálních úprav volím vždy jen úpravy kontrastu, vinětace, barevný filtr, velikost digitálního zrna a tonalitu, zásadně však nepoužívám retuše. Nechci, aby fotografie ztrácely na obsahové autentičnosti.

S digitální technikou se pak věnujete stejným tématům, nebo ji využíváte jinak?

S digitální technikou se rovněž věnuji především krajině a focení architektury. Téměř exkluzivně ji pak využívám pro svoji experimentální tvorbu a také tehdy, když chci mít jistotu výsledku již na místě focení.

Poslední otázka: Když si vzpomenete na začátky svého fotografování, jaká překážka pro Vás byla tou nejtěžší?

Nevím, zda mohu mluvit přímo o překážce, ale zcela nejtěžší je asi nalézt ve svém okolí lidi, kteří by byli schopni člověka vést k fotografickému růstu, ke kultivaci fotografického projevu jako takového a kteří by člověku dávali neustálou motivaci k dalším a dalším fotografickým projektům.

V tomto ohledu jsem měl velké štěstí a poznal jsem spoustu takových a to nejen v našem fotoklubu na Žižkově, ale i ve spřátelených fotoklubech například v Lanškrouně nebo Náchodě. Všem jim tímto děkuji za to, že se mnou měli trpělivost.

Aleš Sládek