V článku o nastavení expozice jste se seznámili se základními expozičními parametry – clonou a časem závěrky. Nastavení těchto dvou parametrů přímo ovlivňuje množství světla, které dopadne na digitální snímač fotoaparátu. K dosažení správné expozice vede vždy několik kombinací nastavení času závěrky a clony objektivu. To, kterou kombinaci zvolíte, bude záležet na vašem tvůrčím záměru. Vztah mezi clonou, časem a také třetím expozičním parametrem, kterým je citlivost ISO, je vyjádřen takzvaným expozičním trojúhelníkem.

Základní expoziční pravidlo „Sunny 16″

Představte si, že budete exponovat venkovní scénu v pravé poledne za slunečného dne. V takových světelných podmínkách platí základní expoziční pravidlo zvané Sunny 16, tedy slunečných 16. Tato poučka říká, že za slunečného dne v pravé poledne je při nastavení pracovní clony F16 expoziční čas roven převrácené hodnotě ISO. Takže například při ISO 100 se teoretický expoziční čas rovná 1/100 sekundy. Vzhledem k tomu, že základní stupnice expozičních časů čas 1/100 s neobsahuje, zvolte pro technicky správnou expozici nejbližší expoziční čas 1/125 s.

Pokud se z nějakého důvodu rozhodnete změnit některý z expozičních parametrů, pro zachování správné expozice musíte také změnit jeden nebo oba dva další expoziční parametry. Stanovte si zvolenou expozici jako výchozí s hodnotou 0 EV a pojďte se podívat na základní hodnoty parametrů, které máte k dispozici.

Clona

Stupnice clonových čísel na objektivu vyjadřuje poměr mezi skutečnou ohniskovou vzdáleností a průměrem otvoru, přes které proudí objektivem světlo. Proto také větší hodnota clony vyjadřuje menší otvor v objektivu. Se zvyšujícím se clonovým číslem propustí objektiv méně světla. Základní řada clonových čísel je:

S každým zvýšením clonového čísla o 1 EV (snížení expozice o 1 EV) se zmenší plocha otvoru, kterým proudí světlo, na polovinu.

Čas

Expoziční čas (čas závěrky) představuje časový úsek, po který je digitální snímač vystaven působení světla procházejícího objektivem. Základní řada expozičních časů je:

Ke snížení expozice o 1 EV je potřeba snížit expoziční čas o polovinu.

Citlivost ISO

Hodnota ISO vyjadřuje nastavení citlivosti světlocitlivých buněk digitálního snímače na působení světla. Základní řada hodnoty ISO je:

Ke snížení expozice o 1 EV je potřeba snížit hodnotu citlivosti ISO na polovinu.

Změna jednoho expozičního parametru ovlivní ostatní expoziční parametry

V případě, že budete chtít fotografovat kratším časem, například 1/500 s, při nastavení tohoto času dojde k podexpozici o 2 EV. K nastavení správné expozice budete muset změnit buď clonu o +2 EV, nebo citlivost ISO o +2 EV anebo clonu a současně i citlivost ISO o +1 EV. Jak zvolit správné nastavení, ukazuje následující tabulka.

Při zachování analogie, kterou jsem zmínil v předchozím článku (objektiv a závěrka představují vodovodní baterii a světlocitlivé buňky snímače představují sklenice, které plníte vodou), jste v prvním případě (druhý řádek tabulky) zkrátili čas potřebný pro naplnění sklenice vodou na čtvrtinu. Proto bylo potřeba pro naplnění celé sklenice čtyřnásobně zvětšit průtok. Ve druhém případě (třetí řádek tabulky) jste průtok ponechali a sklenici naplnili pouze do čtvrtiny. Následně jste množství vody ve sklenici vynásobili čtyřmi. Ve třetím případě (čtvrtý řádek tabulky) jste průtok zdvojnásobili, sklenici naplnili z poloviny a následně jste množství vody ve sklenici vynásobili dvěma.

Všechny uvedené kombinace vedou k technicky správné expozici. Všechny fotografie obsahují stejné rozložení jasů (fotografie mají shodný histogram). První fotografie snímaná časem 1/500 s bude oproti základní expozici méně proostřená vlivem použití menší clony, druhá fotografie bude obsahovat více šumu vlivem nastavení vyšší hodnoty ISO a třetí fotografie bude kompromisem mezi prvníma dvěma.

Mezilehlé hodnoty expozičních parametrů

Většina současných fotoaparátů umožňuje pracovat kromě základní řady clonových čísel, expozičních časů a hodnot ISO také s mezilehlými hodnotami těchto veličin. Nejčastěji s jejich třetinami, případně polovinami. Pro základní seznámení a plné osvojení si problematiky expozice doporučuji pracovat pouze se základními hodnotami. Ty se dají jednoduše počítat z hlavy.

Vliv nastavení clony a času na podobu fotografií

Zatímco clona a čas přímo ovlivňují podobu fotografie (jsou vašimi vyjadřovacími prostředky), citlivost ISO je pomocný parametr, který vám nabízí větší variabilitu při práci s clonou a časem.

Nastavením clony ovládáte hloubku ostrosti, tedy určujete, co na fotografii bude ostré a co už bude ležet mimo hloubku ostrosti a bude neostré (rozmazané). Důslednou prací s hloubkou ostrosti můžete vhodně izolovat hlavní motiv od prostředí, které zůstane na fotografii zachováno, ale zároveň neodvádí pozornost od hlavního motivu.

Vhodným nastavením expozičního času můžete ve fotografii znázornit pohyb. Pokud chcete všechen pohyb ve fotografii zmrazit, zvolíte krátký expoziční čas (1/125 s a kratší). Naopak pro zdůraznění pohybu použijete delší expoziční čas, díky kterému se pohyb exponuje rozmazaně. Pohybovat se může motiv ve statickém prostředí (rozmazaný proud vody, světelné čáry od reflektorů automobilů na nočních snímcích) nebo se dá využít technika panningu (švenkování), kdy se fotografuje relativně ostrý hlavní motiv na rozmazaném pozadí. Objektiv v průběhu expozice plynule kopíruje pohyb automobilu.

S hodnotou ISO většinou pracujete ve chvíli, kdy potřebujete pracovat s kratším časem, než jaký vám umožní nastavit naplno odcloněný objektiv. Klasickým případem je fotografování statického motivu z ruky při malé hladině osvětlení. Pokud při exponování z ruky fotografujete příliš dlouhým časem, dochází k rozmazání kresby vlivem pohybu fotoaparátu při expozici. Druhým běžným důvodem pro zvýšení citlivosti ISO je situace, kdy chcete ve fotografii zastavit pohyb a potřebujete nastavit kratší expoziční čas, než vám dovolí odclonění objektivu.

Použití vyšší hodnoty ISO má svou daň – zhorší se technická kvalita obrazu. Dochází ke vzniku digitálního šumu a klesá dynamický rozsah snímače.

Expoziční bracketing

V souvislosti s problematikou expozice je vhodné zmínit funkci, kterou mají zabudované pokročilejší fotoaparáty. Jedná se o tzv. expoziční bracketing. Fotoaparát totiž po stisku spouště exponuje snímek několikrát s nastaveným expozičním posunem. Typicky se jedná o tři snímky s 0 EV, -1 EV a +1 EV. Některé fotoaparáty umožňují pořídit delší sérii snímků a zvolit si, o kolik EV se mají jednotlivé snímky lišit. V době fotografování na film se jednalo o velmi užitečnou funkci už pro základní snímání fotografií. Fotograf pořídil v expozičně složitých situacích více expozičních variant a při vyvolání filmu si mohl vybrat tu nejlepší.

V době digitálních fotoaparátů, kdy máte k dispozici histogram, na němž můžete správnost expozice kontrolovat mnohdy už před stiskem spouště, se expoziční bracketing používá zejména k pořízení snímků u scén s vysokým dynamickým rozsahem. Následně se pak tyto snímky spojí v digitální komoře do jednoho výsledného obrazu.

Závěrečné shrnutí

K plnému ovládnutí expozice máte k dispozici tři expoziční parametry.

• Volbou clony a času přímo vyjadřujete svůj tvůrčí záměr.
• Změnou nastavení hodnoty ISO si můžete pomoci v situacích, kdy není možné z důvodu slabé hladiny světla nastavit požadované hodnoty clony nebo času.

V každé situaci existuje více kombinací expozičních parametrů, které vedou k technicky správné expozici. Pokud z tvůrčího záměru přistoupíte ke změně jednoho parametru, musíte pro správnou expozici změnit i nastavení ostatních parametrů. Při použití automatických a poloautomatických režimů fotoaparátu nastavuje tyto parametry za vás fotoaparát.