Lucie Drlíková je všestranná tvůrkyně, maluje, šije a vyrábí neuvěřitelné rekvizity pro své projekty. Říká tomu „potrava pro mou duši“. Je také kameramankou, ale zejména fotografkou. Specializuje se na podvodní focení. Svá díla publikovala po celém světě, získala mnoho ocenění. Pochází z jižní Moravy, z Veselí nad Moravou, dlouhá leta tvořila v Praze a nyní se přesunula do domečku za Prahou. 

O Lucii a její práci jsem se dozvěděla prostřednictvím kamarádky a jejich nádherných těhotenských fotek. Do té doby jsem si žila ve své suchozemské bublině bez Lucie. V těhotenství pak přišel nápad s těhotenskými fotkami, ale ne takovými, jaké mají jiné budoucí maminky, chtěla jsem tyhle speciální, protože jsou prostě úžasné. 

Kde bereš inspiraci pro svou práci. Resp., jaké máš se svou prací jako autor záměry, např. řekneš si: chci udělat kalendář Alenka v říši divů (Lucky kalendář 2023, pozn. red.), nebo výstavu? Jak to funguje? 

No, zrovna Alenka je součástí mého projektu Once Upon a Dream in Waterland. Ten jsem začala dělat už v roce 2018 a postupně do něj dělám postavy. Až to bude celé, tak bych chtěla vydat velikou nadgenerační knihu, kterou si člověk vezme, sedne si s čajem do křesla a bude si v ní listovat. K tomu bych chtěla udělat i výstavu, na které budou hlavně obrazy, ale i videa, třeba i jak to vznikalo, kostýmy a rekvizity. 

Jak se na své projekty připravuješ? Vím, že šiješ, vše si vyrábíš sama. Máš nějaký kurz?
Já jsem vyrůstala v době, kdy nic nebylo, moje maminka šila, takže umím šít díky ní. Ve dvaceti letech jsem byla schopná ušít třeba oblek, i když to nebylo profesionální šití. Já mám takovou dovednost, že jsem schopná se všechno naučit. A myslím, že to není chvástání. Teď už si všechno vygooglíš, a když mám nějaký koncept v hlavě, tak na internetu nejdřív poctivě studuju postupy. Já jsem ve své práci takový buldok. Nevzpomínám si, že bych si u něčeho, kdy řekla, že to neudělám, protože to neumím. 

Tohle všechno je asi hodně finančně náročné, takže předpokládám, že komerční focení pak pokrývá tyhle náklady? 

Přesně tak. Abych mohla realizovat své vysněné projekty, dělám i komerční focení, a nebo když mě někdo osloví s něčím větším. Třeba Ravak, to jsou už milionové projekty s obrovskou produkcí. Své soukromé projekty realizuju třeba jen 3x do roka. Není to jen o rekvizitách, které stojí hodně peněz, třeba na kostýmy objednávám celkem drahý termoplastický materiál, aby to něco vydrželo. K tomu ani nepočítám svou práci. Pronájmy bazénu a zajištění dalších věcí jsou další položky. Pak už se bavíme i o částce přes třicet tisíc, a vše si platím sama. Já jsem strašný srdcař, takže to dělám, i když je to kolikrát propadák. Jenom protože chci a je to pro mě důležité a baví mě to.

To musíš mít doma hotovou divadelní kostymérnu a rekvizitárnu:-) 

No, já jsem takový malý Barrandov (smích). Na starém bytě mi zabraly tyhle věci dvě místnosti. Když jsem se teď stěhovala, tak byla skoro dvě třetiny věcí jen moje práce. Takhle ale běžný fotograf nefunguje, já jsem asi jediná, a nebo jedna z mála fotografů, která poskytuje i kostýmy. 

Jak se dá stihnout všechno to, o čem jsme se bavily? 

Můžu říct, že docela dost pracuju. Mám svůj režim a vlastně od rána, kdy vstanu, pracuju často až dlouho do noci. Někdy končím i v jednu hodinu v noci. Tohle všechno si ale můžu dovolit, protože nemám děti. Ale i přesto, pro mě není úplně běžné, že bych si večer sedla k televizi a nic nedělala. Já, i když se dívám na film, poslouchám hudbu tak u toho něco dělám, vyrábím, edituju. Teď se to sešlo i se stěhováním, a bohužel se to podepsalo i na mé dodací lhůtě realizovaných focení. 

Takže když byl covid, tak jsi měla „konečně“ čas na své projekty. 

Covid mi dal možnost vrátit se k malování, na které jsem díky focení neměla čas. Z toho mám velkou radost. 

Proč se vlastně ve vodě fotí širokoúhlým objektivem? 

Já ti to vysvětlím. Voda, to je jako obrovský filtr, několik filtrů. A aby ta fotka nějak vypadala, tak je potřeba být i blízko, abys zaostřila a ohnisko asi 24 mm. S delším už se v těch podmínkách nedá moc pracovat. 

Ty při focení používáš masku, že? Jak se pod vodou dá zaostřovat? Používáš někdy automatické ostření? 

Teď používám hlavně Nikon 7Z II, který má bodové ostření s rozpoznáváním očí. To je veliká pomoc. Navíc s věkem se samozřejmě zhoršuje zrak. A proto jsem si pořídila externí monitor, a na něm už je vidět opravdu dobře vše, co potřebuju. 

Vím, že máš pro foťák na zakázku vyrobené voděodolné pouzdro, to znamená další pouzdro i pro monitor? 

Ano. Tohle člověk nedělá, pokud je pro něj focení nějaký koníček. Do tohoto člověk jde s tím, že ho to živí. Protože to už jsou sumy třeba trojnásobné ve srovnání s pořizovací cenou samotného zařízení. 

Všimla jsem si, že se hodně modelek krásně a čistě odráží na hladině. Používáš na to něco speciálního nebo je odraz vytvořený v postprocesu? 

Tohle je o správném úhlu pod hladinou, který si musím najít. Není to ani tak o cviku, prostě to najednou vidím. Odraz se vytváří automaticky pod hladinou – zrcadlí se. Každý ho vidí. Ale záleží na úhlu pohledu. Hladina musí být naprosto klidná. Například, když se modelka i já pomalu zanořujeme, pak je odraz úplně čistý. Pokud tam člověk skočí, je voda v pohybu a vytváří akorát směsici barev, bublin a rozmazaných kontur. 

Jak probíhá podvodní komunikace s asistenty, využíváte potápěčské signály, a nebo už máte svoje znaky.

Mám kolem sebe lidi, kterým věřím. Oni mají vždy jedno oko na modelce a jedno oko na mě a stejně tak já. Na velká focení do hloubky si beru vždy jen lidi, se kterými pracuji dlouho. Často už i oni podle situace dokáží přečíst, co by „fotka chtěla”. Když u mě někdo začíná, tak vždycky začíná na světlech, a ty se obsluhují ze břehu. 

Z tvého focení se známými hvězdami, např., co mě napadá Dagmar Havlová, setkala ses s nějakými vrtochy, či speciálními požadavky, které tě překvapily. Např. někdo chtěl speciální vodu, kávu, občerstvení? 

Já nedělám produkci, takže nic takového neřeším. Přistupuju k nim jako k běžným klientům. Někdy z toho mohou vzniknout bližší vztahy, pokud zafunguje taková ta chemie, ale je to jako s kýmkoliv jiným, koho v životě potkáš. 

Reklama pro Ravak? Jak se to tak stane, že točíš reklamy? 

Oslovili mě s tím, že měli informaci, že se specializuji na podvodní focení. Trénovala jsem jim modelku skoro měsíc před natáčením, jak se hýbat pod vodou. 

Takže jsi takový Bruce Willis z Armagedonu. Natáčení řídil někdo jiný a ty jsi byla součástí týmu. Jak jsi to vnímala z jiné pozice? 

Já jsem i týmový hráč:-) Nevadilo mi být součástí týmu. Točilo se v Mělníku v bazénu hlubokém čtyři metry, kde byla vybudovaná reálná koupelna. Natáčení pod vodou trvalo vlastně celkem dlouho. Režisér nám pod hladinu dával pokyny hydrofonem jako při běžném natáčení. Byla to skvělá zkušenost. 

Řekla bys, že je dobré se na něco specializovat. Že to dává tu obchodní výhodu, že má tvá práce větší hodnotu? 

Ano i ne, protože těch specializací už moc není. Já už tohle hlavně dělám strašně dlouho. 

Jak probíhá postprodukce, na co se nejvíce zaměřuješ a jak dlouho ti úprava fotky zabere? Nejdříve řeším barvu, pleť a nejvíce času zabere čištění… Čištění hlavně nečistot ve vodě. Ono se může zdát, že je voda čistá, ale ani bazény nemají křišťálově průzračnou vodu. No a na závěr a deformace šatů a ostrost. 

V rámci editace, využíváš někdy skládání fotek? 

Skládání fotek pro klienty moc nedělám, jen když se klientovi nelíbí nějaká jeho část na fotce. Např. u baletek se tohle nestává (smích), ale někdy má člověk na fotce místo nohy takové to kopyto a nevypadá to dobře. Ale na jiné fotce má nohu hezky propnutou, pak nohu vyříznu z jiné fotky. 

Takže celkový čas editace jsou třeba 3 hodiny na fotku? 

Nejdelší čas u editace zabere výběr fotky, když máš třeba pět set fotek a máš dodat pět. To je teprve výzva. Samotná úprava trvá přibližně hodinu a půl, někdy dvě.

Jak je to s focením těhotných a s bezpečností? Přihodilo se někdy něco, co tě vyděsilo. Rozběhnutý porod? 

Proboha jen to ne. Bezpečnost je pro mě na prvním místě. A vždy mám při focení lidi, kteří to zabezpečují. Nikdy bych nešla do nějakého rizika. Sama jsem se jednou dostala do situace, kdy jsme se začala topit a není to nic příjemného. Je potřeba si uvědomit, že se jedná pouze o fotografii. Žádná fotka nestojí za ohrožení života.

Jak tě vlastně napadlo fotit těhotné pod vodou? 

To byla spíš taková náhoda. Focení těhotných pod vodou přišlo pozvolna až po minimálně dvou letech zkušeností a pokusů s mými kamarády např. v moři. Navíc jsem před tím vše konzultovala s doktorkou, jaká můžou pro maminku i plod vzniknout rizika např. zadržením dechu. 

Jako tvoje klientka musím říct, že výsledné fotky jsou pro mě stále úžasným pokladem, ale daleko větší cenu pro mě mají vzpomínky ze samotného focení s tebou. 

Tohle je pro mě to, z čeho mám největší radost, protože zážitky a vzpomínky nám nikdo nevezme. A tohle mi dává sílu, proč to dělat a taky, že to dělám dobře. 

Chtěla bych Lucce za rozhovor moc poděkovat. Našla si na mě čas ve svém nabitém kalendáři, přes čerstvé stěhování i velké pracovní vytížení. Její energie je neuvěřitelně motivující a doufám, že se zase potkáme.

Lucie Drlíková