Michal Bogár je mladý fotograf z Petřvaldu u Karviné, pro kterého se chvíle za foťákem staly životní vášní. Slovo mladý zde není jen formální označení. Michalovi je 13 roků a jeho fotky by mu mohl závidět nejeden profesionál. Volný čas by mohl trávit podobně jako jeho vrstevníci u playstationu nebo jiných herních konzolí, ale dává přednost focení.  

Jednoho dne, přišel e-mail, který nás odzbrojil: „Dobrý den, chtěl jsem poprosit, jestli mi nedáte nějakou slevu na nákup Zoneru. Na fotopotřeby jsem už vyčerpal své celoživotní úspory a bez programu na úpravu se dál asi nehnu.“ Nedalo nám to, a zajímali jsme se, kdo je tento Michal, který si tak sebevědomě a současně s velkou pokorou dokáže říct o to, co mu může pomoct posunout se zase kousek blíž ke svému snu.

Michale, už o tobě víme, že si začal s fotografováním velmi brzy, ve třech letech. Co bylo tím impulsem, že ses rozhodl věnovat focení zvířat?

Svět zvířat je fascinující a stále něčím překvapuje. Navíc v přírodě se pohybuju už odmalička. Máme v rodině takovou tradici, že cestou sbíráme semínka, pak je na zahradě vypěstujeme a za dva tři roky vracíme zpátky do přírody. Já sám už takhle vysadil kolem stovky stromů, a některé z nich jsou už docela velké.

Prozradil jsi dříve, že focení je pro tebe něco jako terapie. Tvůj tatínek prozradil, že dobrý snímek dokážeš lovit i 10 hodin denně. Čím tě příroda tak přitahuje?  

Je tam klid. Je tam čistota. Nikdo si na nic nehraje. Nikdo nic nepředstírá. Věci jsou takové, jaké vidím. Rozumím tomu světu a mám pocit, že on rozumí mně. Navíc si tam nemusím s nikým cizím povídat. Já osobně se cítím více součástí přírody než městského života. Pokud budu mít jednou štěstí a vydělám dost, postavím si srub někde v podhůří a mezi lidi půjdu jenom, když budu potřebovat doplnit zásoby. 

Jak vypadá tvoje výbava, na 10hodinovou foto výpravu? 

Velký batoh. V něm Nikon D850, teleobjektiv, makroobjektiv a někdy krajinář. Stativ, stan nebo plachta, trošku jídla, hodně pití a mobil, kdyby se mi něco stalo.

Míváš s sebou někdy i spacák, když je velká zima? Stalo se ti někdy, že jsi usnul? 

Přiznávám, že brát spacák mě ještě nikdy nenapadlo, ale navlečený jsem v zimě fakt pořádně, takže spíše mívám opačný problém. A při focení jsem ještě neusnul. Samozřejmě je někdy čekání dlouhé, ale já se dokážu zabavit. A když už přece jenom ve stanu tuhnu, vylezu, vydloubnu si na zetlelém pařezu nějakého hmyzáčka, najdu zmrzlou větvičku nebo semeno šišky a fotím makro. Svět pořád nabízí něco, co můžu obdivovat. Já mám prostě opačný problém. Bez ohledu na čas, který focení věnuji, tak se mi to zdá pořád málo.

O focení zvířat už víš asi hodně, zajímáš se i o zvířata, která fotíš? Znáš je? Jejich vlastnosti? Čím se živí atd.?

Bez studia focených zvířat to vlastně ani nejde. Potřebuju vědět, čím se živí, abych věděl, kde je najdu. Potřebuji znát doby páření, sezení na vajíčkách, dobu krmení mláďat. To vše má vliv na to, jestli bude focení úspěšné.

Jsou aktuálně další věci / dovednosti, které se chceš naučit, a díky kterým by tvé fotky byly zase o něco lepší?

Zajímá mě i focení mikroskopickými objektivy. Je to náročné a hrozná piplačka. Na jednu dobrou fotku musíte pořídit třeba 500 snímků a ty potom vybrat a složit. Začínám si to osahávat, ale k dobrým výsledkům je ještě daleko. Taky mě nově napadla jedna zajímavá (možná nová) technika, kdy chci nafotit sérii s názvem „Pokřivený svět“, ale to si ještě nechám pro sebe.

Tak to se moc těšíme. Láká tě jen volná příroda, fotil jsi už i v uzavřených areálech, jako jsou zoologické zahrady?

Láká mě dobrá fotka. Příroda mi zatím vyhovuje ze spousty důvodů, ale postupně chci fotit více témat. V ZOO jsem samozřejmě fotil, ale je to nuda. To zvíře tam je. Mám tisíc pokusů, abych udělal dobrou fotku a to mě nebaví. V ZOO zvládne fotit každý. Když jdu do ZOO, jdu většinou do bočních uliček mezi stromy a fotím tam. Je až překvapivé, kolik zajímavých druhů tam žije mimo klece. Na léto jsem dostal nabídku nafotit sérii větších venkovních koncertů a to beru jako novou výzvu.

A není to „nabídkou“ zvířat – která znáš, nebo možnost se k nim dostat blíž. Např. takové žirafy, nosorožci aj., nebo ve Vídni pandy. Tohle tě neláká?  

Ve Vídni jsem v ZOO ještě nebyl a určitě bych se tam rád podíval a klidně i zafotil, ale o tom to není. Já to asi prostě beru jinak. Když čekám na zvíře, projevuju mu úctu tím, že se maskuji a snažím se splynout s jeho prostředím. Když se mi to podaří, zvíře přijde a dovolí mi ho vyfotit. Vznikne mezi námi takové nějaké přátelství. Aspoň já to tak cítím. V ZOO je to jinak. Sice si hrozně moc vážím zoologických zahrad, protože pro ochranu a záchranu zvířat toho dělají hrozně moc, ale já tam mám takový pocit, že ta zvířata ztrácí svou podstatu. Jak by řekl můj táta, ztrácí svou zvířecí duši. Když na ně kouknete, tak jsou nádherná, dobře živená, ale nemají nic v očích. Není tam ta jiskra dravosti, ostražitosti a očekávání. Určitě jsem tam udělal a nejspíš v budoucnu i udělám hezké fotky, ale ony mne neuspokojují. Nic za ně neplatím. Nic za ně nedávám ani nedostávám. Prostě jenom přijdu a beru. Je to stejné jako jít fotit sochy. Chybí vzrušení z focení.

Máš nějaký svůj vzor? Fotografa / přírodovědce, který tě inspiruje? 

Těch inspirací je spousta a nebylo by fér tu zmiňovat jen některé. V počátcích mi ale radil hodně s focením kamarád Radek Broulík a kamarádka Nikita Šťastná a za to jim patří dík.

Existuje nějaký fotografický projekt, který bys rád realizoval? Třeba atlas ptáků?

Atlasů ptáků je hodně. Možná nemá smysl přidávat další. Já v zájmech čas dělím mezi focení a psaní. Rád bych jednou psal příběhy pro děti i dospělé, které by místo ilustrací byly doplněny mými fotkami. A taky bych rád publikoval fotky v předních světových médiích.

Jaká je tvá nejoblíbenější fotka?

Paradoxně to není zvíře, ale starší fotka letadla u měsíce. Zosobňuje vše, po čem toužím, tedy svobodu a čistotu.

Máš nějaký fotografický cíl, kterého bys rád dosáhl?

Rád bych jednou s batohem na zádech prošel Afriku, Austrálii, Jižní Ameriku. No a hlavním cílem je, abych fotil tak dobře, že si tím vydělám na to, abych mohl jenom fotit. A mít to štěstí, že se to bude lidem líbit. A je mi naprosto jasné, že to nebude vůbec jednoduché, protože kromě obrovské konkurence ostatních kolegů nově do hry vstupuje ještě umělá inteligence.

Michal se věnuje i psaní. Jedna z jeho básní:

Světlem a stínem skládám svět
Od oka k srdci, tam a zpět
Pro paměť zítřků sčítám čas
Vzpomínkám tichým vracím hlas

Míšo, moc děkuji za rozhovor. Tvůj přístup k focení i k životu je velmi inspirativní a věřím, že nejednomu čtenáři tvá slova vdechnou vlnu nové energie k realizaci svých nápadů. Těším se, že se od tebe brzy dočkáme dalších článků s tvými fotkami.

Michal Bogár

Galerie