Mohl by Tamron 35-150/2-2.8 nahradit tři jiné objektivy z mé předchozí výbavy? Pojďme se podrobně podívat, zda má vůbec na to, aby se kvalitou a vlastnostmi vyrovnal špičkovým profesionálním sklům.

Tamron 35-150/2-2.8 je unikátní objektiv a byl to také jeden z důvodů, proč jsem zvažoval a poté skutečně realizoval prodej celé mojí Canon výbavy a následně uskutečnil nákup značky Sony. 

Objektiv byl vypuštěn do světa na konci roku 2021 a byl skutečně revoluční – předtím nic podobného neexistovalo. A i teď v roce 2024 má jen jediného přímého konkurenta: Samyang 35-150/2-2.8 (který není jeho kopií, podle diagramů mají viditelně jiné složení čoček uvnitř).

Proč je tak zajímavý

Klasické sadě tří hlavních objektivů se někdy říká „svatá trojice“ a obvykle zahrnuje ultraširoký 16-35/2.8, standardní sklo 24-70/2.8 a nejdelší zoom 70-200/2.8. Někdy to mohou být jejich odlehčené varianty se světelností f/4. S touto trojicí lze nafotit prakticky vše, a mnoho profesionálních fotografů ji nosí na reportážní i jiná focení.

Já tuto trojici nosím zejména na různé firemní akce, které jsou místy těžko předvídatelné, takže se hodí mít po ruce univerzální objektivy. Vyvstávají zde ale dva problémy: Objektivy jsou dohromady těžké a při použití dvou fotoaparátů (aby se skla nemusela tak často střídat) se na jeden z objektivů nedostává. 

Sice nepokrývá celý jejich původní rozsah, ale rozdíl v tele-ohniscích lze nahradit ořezem nebo v některých případech prostým popojitím blíž. Na širším konci chybí podstatně větší šířka záběru, ale na tu je specialista zbývající ultraširoký 16-35, který může být pohodlně připravený na druhém těle.

Popisovaný Tamron se sice vzdává části ohnisek, jenže přináší lepší světelnost na širším konci (f/2 místo f/2.8 u běžných zoomů). Dokáže tak částečně nahradit dokonce pevný objektiv s ohniskem 35 mm. Ten je se světelností f/1.4 můj nejoblíbenější na svatbách. Pokud se ovšem začne dít něco neobvyklého příliš daleko, může být při sáhnutí po druhém aparátu (s jiným objektivem) už po všem. Prosté přizoomování na 150 mm by situaci opět usnadnilo.

Pro ilustraci, tady je pohled na stejnou scénu ohniskem 35 a 150 mm. Samozřejmě existují i jiné objektivy s velký rozsahem ohnisek, ale ty nemají takovou světelnost.

Fyzické vlastnosti

Objektiv má robustní konstrukci a působí profesionálně. Hned na začátku ale musím zmínit hlavní nevýhodu: S délkou 158 mm a hmotností 1165 g totiž rozhodně nejde o žádného trpaslíka, a pro někoho už to může být za hranou snesitelnosti. Na druhou stranu z čísel vyplývá, že je podobný nebo lehčí než běžné objektivy typu 70-200/2.8, takže úplně nevybočuje z kategorie profesionálních světelných skel.

Vnitřek je chráněný proti počasí, u bajonetu je například dobře vidět gumové těsnění. Těsnění je ovšem nejspíš i příčina, proč má tak tuhý chod zoomu. Objektiv se při změně ohniska výrazně prodlužuje, ale musí přitom nasát spoustu vzduchu, což zjevně není snadné. Zoomování tedy klade až překvapivě velký odpor. Uvidím, jestli se to časem změní.

Naproti tomu druhý kroužek jde příjemně plynule a podle nastavení přepínače může být určen k manuálnímu ostření nebo k úpravě clony.

Ostření

Po více než 1000 nafocených snímcích se zdá, že funguje v různých světelných podmínkách bez problémů.

Zajímavé je, že pokud zaostřím a pak změním ohnisko, zůstane víceméně zaostřeno. To je samozřejmě skvělé. Jenže pokud během zoomování stále ostřím, protože sleduji nějaký objekt, fotoaparát se nechá měnícími se ohnisky často zmást a začne ostřit na něco úplně jiného, klidně i ve výrazně jiné vzdálenosti. 

Tohle je ale nejspíš problém Sony A7R V, kdežto já jsem byl zvyklý hlavně na Canon R5, kde kontinuální ostření fungovalo i během zoomování (ale objevovaly se jiné problémy).

Kvalita obrazu

Při testech mě zaujalo, že má Tamron na 35 mm těsnější záběr než další tři objektivy, které by měly pokrývat stejné ohnisko. Myslím si, že výrobce v zájmu dalších vlastností (hmotnost, velikost, …) skončil někde u 38 mm, které zaokrouhlil.

Ostrost je velmi dobrá, takže si lze těžko na něco stěžovat. Při orientačním testování na 60 megapixelovém těle Sony A7R V je už od nejnižší clony střed skvělý, byť rohy „jen“ dobré. Na nejširším ohnisku je zhruba od f/4 obojí na vysoké úrovni a při f/8 téměř dokonalé. Na ohnisku 150 mm se sice rohy nikdy nedostanou na podobnou úroveň, ale stále jsou slušné a nemusím se o ně bát.

Škoda tzv. poduškovitého zkreslení, které se objevuje snad všude kromě úplně nejširších záběrů. V některých situacích už může být zkreslení znát, ale naštěstí je později korigovatelné.

Výrazná je také vinětace a to na obou koncích zoomu. Opět je řešitelná, ale znovu to znamená zhoršení obrazu, tady v podobně vyššího šumu v rozích.

Bokeh je vcelku dobrý, byť rozostření způsobené pevným 35mm objektivem s clonou f/1.4 je ještě trošku větší. Ale u Tamronu 35-150 je možné rychle zoomovat a tím pozadí dále potlačit.

Praktické zkušenosti

V praxi se ukazuje, že objektiv je opravdu o něco těžší než průměr, ale stále zvládnutelný. Zkoušel jsem jej v ateliéru i na reportáži a nemusel jsem o něm nijak zvlášť přemýšlet.

Při reportáži z firemní akce jsem právě zkoušel sadu dvou objektivů, tj. mít na jednom aparátu pokrytá ohniska 35-150 mm a na druhém široký zbytek 16-35 mm. Ve výsledku jsem měl 96 % fotek nafocených právě Tamronem 35-150, což jednoznačně ukazuje na jeho všestrannost. 

Zbylá 4 % fotek nicméně nebyly kuriozity, ale většinou skupinové portréty nejlepších zaměstnanců, které jsem rozhodně nemohl vypustit a kvůli malému prostoru jsem potřeboval i ohniska kolem 20 mm. Opět se tedy ukázalo, že se hodí velmi různorodé úhly záběru. Nicméně většinu času jsem nemusel fotoaparáty ani objektivy měnit.

Zhodnocení

Tento objektiv jsem kupoval s tím, že ho vyzkouším, a pokud na mě bude příliš těžký nebo s ním budou nějaké nepředvídané problémy, zase ho prodám a pořídím místo něj zmiňované tři jiné.

Zatím to ale vypadá, že u mě zůstane a stane se mým novým základním objektivem, použitelným na obrovskou škálu situací.