Ačkoliv fotografové mají tendenci hledat nejhezčí sluneční svit, i v nočních hodinách lze pořídit impresivní záběry. Pojďte si s námi projít několik ukázek spolu s praktickými radami, jak dosáhnout co nejlepších výsledků.

Focení v noci může být také radost, i když je asi spíše pro trpělivější fotografy. O zásadách fotografování v noci jsme se již zmínili, tentokrát to vezmeme trochu zeširoka a inspiračně. Výsledné obrázky z nočního fotografování jsou zcela jiné než ze dne a použité techniky z části také, proto jim věnujeme samostatný článek.

Je potřeba stativ?

Kvůli malému množství světla je často nutné používat dlouhé expoziční časy, proto se všude dočtete, že klíčovou pomůckou je stativ. Je to pravda, toto řešení je ideální, ale ne vždy máme stativ při sobě. Jaké jsou tedy další možnosti?

Je potřeba zdůraznit, že záleží na tom, jak chceme fotografie používat. Pokud nám stačí sdílení v malém rozlišení na sociálních sítích, pak se u jakýchkoliv solidnějších fotoaparátů nemusíme trápit se šumem nebo menším rozmazáním, protože ho stejně nikdo neuvidí. Fotit se dá „z ruky“ bez jakékoliv opory.

V případě tisku na papír nebo větších zobrazení už ale nároky budou stoupat. Stanovme si tedy náročnější cíle a snažme se i bez stativu dosáhnout vyšší kvality.

Obecné pravidlo říká, že bez opory lze udržet bez rozmazání časy zhruba 1/[ohnisková délka] sekund. Tedy např. u teleobjektivu 100 mm, jsme v relativním bezpečí u časů 1/100 s a kratších. Vše berte orientačně, protože různí lidé udrží různé časy a také se vzrůstajícím rozlišením fotoaparátů roste riziko rozmazání, pokud se stále zaměřujeme na jednotlivé pixely.

Nejbližším pomocníkem, pokud je dostupný, je stabilizace přímo v objektivu nebo v těle fotoaparátu. Pomůže nám zhruba až o 4 EV, přičemž jedna EV (exposure value) znamená dvojnásobný čas. U příkladu se 100 mm objektivem se tedy dostáváme až na 1/100 s * 2⁴ = 1/6 s.

Pokud si pomůžeme i zvýšením citlivosti, dostáváme se už k zajímavým hodnotám.

Pokud jsou potřeba ještě delší časy, pomáhám si opřením fotoaparátu o sloup, zábradlí nebo jinou pevnou překážku a také zvýšením pravděpodobnosti vyfocením více snímků – tak je slušná šance, že jeden z nich bude opravdu ostrý. Následující snímek s extrémním časem 3,2 sekundy byl zachycen asi na osm pokusů jen s pomocí kulatého zábradlí a trpělivosti:

Vyvážení bílé

Noční města září sytě žlutými tóny. Je na nás, jestli tento odstín ponecháme (případně zvýrazníme) nebo se jej pokusíme zneutralizovat. Lampa výše je sice barevně vyvážená (co nejblíže skutečné bílé), ale klidně by mohla být i v originále:

Problém nastane v případech, kdy se potká vícero světelných zdrojů s různými teplotami. Na snímku níže je to světlo slunce těsně před úsvitem a pouliční lampy ve městě, které už jsou ve srovnání s ním opravdu extrémně žluté. Pokud bychom chtěli korigovat tuto situaci, nezbývá než část snímku ručně označit a provést na něm patřičné úpravy (zde změna vyvážení, ztmavení a snížení sytosti):

Různé stavy noci

Jak už jste si mohli všimnout u předchozího snímku, noc nemusí nutně znamenat čistě černou oblohu. Ta je sice nejčastější, ale pokud stihneme chvíli po západu slunce, zbarví se do temně modré:

Povšimněte si také kompozice, jejíž pravidla platí i v noci. Je sice těžší být kreativní, protože lze obtížně využít málo osvětlených míst, ale jde to. Na následujícím snímku jsem například využil lampu, díky které je snímek dynamičtější, než by byl jednoduchý čelní pohled.

V době před východem slunce lze naopak zachytit vzdálený oranžový svit:

Ale ani uprostřed noci nemusíme zůstat jen s temným horním okrajem obrázku.

To už je ale úplně jiná kategorie fotografií, kde je stativ naprostou nezbytností a expoziční doby dosahují obrovských hodnot (zde skoro minuta i při vysoké citlivosti).

Hvězdičky

Kromě hvězd na obloze se v noci objevují i „hvězdy“ kolem světelných zdrojů. Tento efekt nastane při vyšších clonových číslech a je to důsledek ohybu světla na lamelách clony. Z toho plyne, že záleží na počtu lamel a jejich tvaru a podle toho dostaneme lepší nebo horší efekt. Každý objektiv je v tomto trochu jiný.

U sudého počtu lamel vznikne stejný počet cípů hvězdičky, zatímco u lichého je jich dvojnásobek. Díky malinké cloně kompaktů jsou hvězdy dobře viditelné i u nich.

Pohybové efekty

V nočním prostředí se také snadno hraje s dalšími efekty. Klasikou je použití dlouhé expozice na rozmazání dopravy.

Jiné výsledky dosáhneme naopak pohybem na straně fotografa. Zde například použití zoomu během expozice (fotoaparát samotný byl na stejném místě):

Nebo alternativně naprostá abstrakce pomocí téměř náhodného pohybu aparátu.

A nebo jednoduše

Byť jsme si rozebrali různé zvláštní triky, sluší se zdůraznit, že stále je možné prostě vzít světelný objektiv a vyrazit do míst, kde ani v noci není velká tma. Pak jde fotit bez větších omezení podobně jako ve dne.

Tím je u konce naše snad inspirativní přehlídka různých možností nočního fotografování. Určitě ale budu rád, když se pochlubíte s vlastními nápady a nočními fotografickými experimenty.