Tvorba umění, nebo kýče? Jaký je mezi tím rozdíl? Kdy se fotograf stává uměleckým fotografem? A co je to vlastně ta bájná a tajemná umělecká fotografie? Jsou to akty? Vyvíjí se umělecká fotografie? Jak to vlastně je?

Na otázku, co je a co není umění, existuje mnoho pohledů. Nabídnu vám svůj pohled na to, co lze považovat za uměleckou fotografii, jak k ní přistupovat a jak ji chápat v kontrastu k řemeslné fotografii. Může být někdo dobrým řemeslníkem i uměleckým fotografem zároveň?

Umění

Základní otázka – co to vlastně je? Samozřejmě, můžete si definici najít na Wikipedii nebo se zeptat umělé inteligence. Umění se však vyvíjí stejně jako civilizace, takže v každé době bylo jiné – reagovalo na historický vývoj i na vývoj jednotlivce. Proto je odpověď na otázku, co je a co není umění, poměrně složitá.

Kýč

Na druhé straně je kýč – ten je mnohem jednodušší a přímočařejší. Bývá považován za tzv. „nízké umění“, které oslovuje ty nejzákladnější vizuální instinkty člověka. Osvojit si určitou techniku a vytvářet kýč tedy není žádný problém.

Řemeslné zpracování

Toto spojení je velmi důležité. Často se setkávám s tím, že laická veřejnost umění (například plastiky ve veřejném prostoru) zlehčuje, zatímco naopak vyzdvihuje povrchní, ale řemeslně skvěle zpracované sochy – ať už ze dřeva, nebo jiného materiálu.

Co si z toho odnést?

Podíváme-li se na sociální sítě, tedy na hlas veřejnosti, umění bývá mnohem diskutovanější a kontroverznější. Vyvolává otázky a otevírá témata, na která má společnost různé názory. A stejně jako se vyvíjí jednotlivec, mění se i jeho pohled na umění. Klíčovým faktorem ale je, že umění lidem utkví v paměti, zatímco kýč nikoliv.

Přesah – mít co říct

Když to převedeme na fotografii, stojí za to si položit otázku: Co je a co není umělecká fotografie? A co je za uměleckou fotografii často mylně považováno?

Stručně řečeno, umělecká fotografie by měla mít přesah, měla by mít co říct a měla by vycházet z volné tvorby fotografa. Na první pohled se může zdát, že je řemeslně nedokonalá – ovšem nesmí jít o náhodu. Umělecký fotograf tuto stránku věci neřeší. Naopak ji provádí rutinně, ani nad ní nepřemýšlí, a je schopen ji kdykoliv zopakovat.

Záleží na přístupu fotografa – fotografie může být technicky dokonalá, nebo naopak úmyslně technickou stránku vůbec neřešit.

Fotografie jsou zachycené bezprostředně deníkovou formou a vypovídají o živote autorky mnohem více, než uhlazené a stylizované fotografie. Foto: Karolína Shambi Štiková

Co není umělecká fotografie?

„Chtěl bych od tebe umělecké fotky – takové ty s rozmazaným pozadím.“

Věta, kterou slyšel snad každý fotograf. Fotografie s nízkou hloubkou ostrosti nejsou automaticky umělecké – přesto si to mnoho lidí myslí. Na umění je to ale opravdu málo.

„Když se ti fotka nepovede, převed’ ji do černobílé a vydávej ji za umění.“

Pokud jste součástí amatérské fotografické komunity, určitě jste se s tímto mylným tvrzením setkali. Některé umělecké fotografie skutečně mohou vypadat jako nepovedené snímky, a proto bývají často terčem posměchu. To je ale v pořádku – autor je dokáže znovu vytvořit.

„Pokud je tam nahota, je to umění.“

Ne, ne a ještě jednou ne. Akt může být součástí uměleckého vyjádření, ale sám o sobě není automaticky uměním. Nahota má mnoho podob a forem vyjádření. V dnešní otevřené společnosti už však klasický akt, který existuje od počátků výtvarného umění, sám o sobě nestačí.

Umělecká fotografie není přímá

Umění má vyvolávat otázky a diskusi. Nemá divákovi přímo říkat, co si má myslet. Používá různé výrazové prostředky, metafory a symboliku, aby v divákovi vyvolalo otázky, emoce a pochybnosti. Pravý význam umělecké fotografie bývá skrytý – divák jej objevuje sám.

Mezi fotografiemi je určité pojítko, které bývá více, nebo méně skryto. Výklad je čistě na divákovi.

Širší kontext

Fotografie na první pohled buď funguje, nebo ne. Základem dobré fotografie je, že jí musíte věřit. Proto je dobré dívat se na celou tvorbu autora, nikoliv jen na jednu konkrétní fotografii.

Může se stát, že vznikne skvělá fotografie s uměleckým potenciálem, ale je třeba ji vnímat v širším kontextu autorovy tvorby. Jak už jsem zmínil, autor by měl být schopen podobnou fotografii zopakovat.

To je v podstatě opačný pohled na větu: „Když se ti fotka nepovede, převed’ ji do černobílé a vydávej ji za umění.“

Pokud netvořím umění, jsem něco méně?

Ne! A znovu – ne!

Fotografové, kteří nemají ambici zabývat se uměleckou fotografií, bývají někdy vztahovační a snaží se uměleckou tvorbu shazovat. Pokud však jde o zkušeného autora, taková tvrzení snadno vyvrátí – nebo je za něj vyvrátí někdo jiný.

To, že někdo není umělecký fotograf, neznamená, že nemůže být vynikajícím řemeslným fotografem s jinými kvalitami.

Z dlouhodobého hlediska však umělecké fotografie z volné tvorby mají trvalejší a hlubší dopad.