Většina fotoaparátů má vestavěný blesk. Daleko větší efekty lze ale dělat s blesky externími, zvlášť když je umístíte do větší vzdálenosti od samotného přístroje. Toto řešení už ale vyžaduje odpovědi na řadu otázek, např. jak v takových případech vlastně vydávat pokyn pro odpálení.

Interní blesk ve fotoaparátu může být skvělý pomocník. Je vždy po ruce a pomáhá fotit i tam, kde by to světelné podmínky jinak neumožnily. Má ale slabý výkon a je umístěný napevno směrem kupředu, což omezuje jeho použití. Ovšem máte-li na foťáku tzv. sáňky, můžete přikoupit a do nich umístit blesk externí.

Ten už má výkon mnohem vyšší a obvykle s ním lze také otáčet nebo ho naklápět. Můžete jej tedy nasměrovat například do stropu a nechat scénu ozářit světlem odraženým shora, které vytvoří fotografii s příjemným nasvícením. Díky tomu, že se světlo odráží z velké plochy, je mnohem měkčí a rovnoměrnější než světlo z blesku namířeného jednoduše dopředu. To naopak ostře zdůrazňuje všechny rysy a většinou velmi rychle tmavne směrem do dáli (pokud nepoužijete tzv. slow-sync).

Dát jej mimo fotoaparát

Externí i interní blesk dokážou fungovat zcela automaticky, systém je velmi jednoduchý: při stisku spouště ve skutečnosti nedojde k jednomu záblesku, ale ke dvěma ve velmi rychlém sledu za sebou (tak rychlém, že to často ani oko nepostřehne). První záblesk, těsně před snímkem, je slabší a na něm si jen elektronika změří, jak moc scénu ovlivnil. Následující druhý záblesk už má přesně spočítanou intenzitu. Tomuto systému měření se říká TTL – Through The Lens (skrze objektiv).

O úroveň výš se dostáváte, když blesk ze sáněk vyjmete a umístíte jej do větší vzdálenosti od přístroje. Tento postup jsme už zmínili v článku o focení portrétech v exteriéru, kde bylo pár ukázek použití. Připomenu, že v praxi to v zásadě znamená, že s sebou nosíme malý reflektor, kterým si můžeme osvětlovat celou scénu nebo jen modelku z různých míst, a dosáhnout tak výsledku, který ostatní fotografové mít nebudou. Takovéto použití blesku ovšem nese i technické problémy. Podíváme se na to, jaké.

Nejdůležitější je zodpovědět si otázku, jakým způsobem blesk donutit blesknout přesně ve chvíli, kdy pořizujeme záběr. To není jednoduchý úkol, jedná se o synchronizaci na tisíciny vteřiny.

Existuje spousta technických řešení, ale abychom je plně pochopili, musíme si ujasnit ještě jeden pojem – a tím je X-sync speed. U běžné zrcadlovky jsou před samotným senzorem dvě lamely. Jedna z nich se těsně před pořízením snímku otevírá, aby propustila světlo, a druhá po nastaveném čase expozice snímač opět zakryje. Krásná animace je na Wikipedii:

Při krátkých expozičních časech (vpravo) už jsou lamely tak „pomalé“, že druhá z nich musí započít se zavíráním ještě dříve, než se první zcela otevře. Zdroj: Charlie Fong, Wikipedia Commons).

A zde je právě problém: ať už by nastal záblesk v kterémkoliv okamžiku, zůstane osvícený jen aktuální pruh snímače mezi dvěma lamelami. Proto mají všechny zrcadlovky, a dnes už i jiné fotoaparáty, specifikovanou X-sync rychlost, která říká, do jakého expozičních času je ještě bezpečné blesknout a mít ozářenou rovnoměrně celou fotku. U většiny DSLR jde zhruba o 1/200 s, Nikon D40 s elektronickou závěrkou má 1/500 s, dnešní EVF Fuji X100 se pohybuje dokonce kolem 1/1000-1/2000 s (tam už narážíme na jiné limity).

Platí, že čím kratší X-sync čas, tím lepší. Poznáte to při focení s bleskem venku ve dne. Při X-sync čase 1/1000 s je možné okolní prostředí pětkrát víc ztmavit než při 1/200 s. Intenzita blesku ale zůstává stejná. Znamená to, že venku dostáváte relativně k okolí pětkrát silnější záblesk!

X-sync speed ale není konečný limit pro focení. Interní blesk ho například obchází tak, že se přepne do speciálního režimu (zvaný High speed sync (HSS) nebo Focal plane flash (FP)) a namísto jednoho záblesku vydává rychlou sérii malých záblesků rychlostí asi 50 000 výbojů za sekundu. Tím se chová jako trvalé světlo a ozáří celé políčko i při kratších časech. Je ale nutná složitější komunikace fotoaparátu s bleskem a bohužel také přicházíte o část výkonu.

Následuje tedy přehled technik odpalování na dálku:

TTL na dálku u Nikonu (a Canonu)

V případě, že vlastníte zrcadlovku a externí blesk, je možné, že se spolu na dálku spolehlivě domluví bez nutnosti použití dalšího příslušenství. Týká se to u Canonu modelu EOS 7D (jenom!) a spousty modelů od Nikonu. Interní blesk dokáže do viditelných záblesků v pulzech zakódovat TTL informace a vzdálené blesky se podle nich zařídí – alespoň ve chvíli, když na sebe vzájemně „vidí“. Perličkou je, že u Nikonu si několik vzdálených blesků informace dokáže předávat dokonce tak, že se dostanou za roh. Vše se opět děje v milisekundách před pořízením snímku, takže lidské oko opět nic zvláštního nezpozoruje.

Jestliže váš model není podporovaný, dovolují jak Nikon, tak Canon, použít jeden externí blesk ve foťáku (master), aby ovládal další blesky v poli (slaves). Samozřejmě v tu chvíli už potřebujete více vybavení, nehledě na další velkou váhu na fotoaparátu. Existují ale i odlehčené blesky přímo k tomuto účelu. Pořád je však nutné, aby vzdálené jednotky měly fotoaparát na dohled.

Proto existují nadstavby od třetích stran, které TTL zakódují do rádiového signálu, čímž odpadne omezení na vzájemnou viditelnost. Příkladem jsou produkty firmy RadioPopper a konkureční PocketWizard modely FlexTT5 a MiniTT1. Samozřejmě je tu i nevýhoda: musíte mít jak originální blesky, tak i tyto speciální dálkové odpalovače, což z dané varianty dělá jednu z nejdražších možností.

U Canonu došlo nedávno k revoluci. Modely blesků 600EX-RT už dokážou komunikovat radiově, takže odstraňují omezení viditelnosti. Jedná se o jeden z nejpokročilejších systémů, pochopitelně ale za vyšší pořizovací cenu.

Optický odpalovač

Asi nejprimitivnější a zároveň nejuniverzálnější způsob je optický odpalovač. Jedná se o malinkou kostku, která se zasune do sáněk vzdáleného blesku. Sama obsahuje optický senzor sledující okolí a ve chvíli, kdy zaznamená jiný záblesk, tak předá připojenému blesku signál k odpalu.

Skvělé je to, že vše funguje nezávisle na značkách foťáku i blesku, lze je libovolně kombinovat. Oblíbené jsou momentálně čínské blesky Yongnuo (ale osobně s nimi bohužel nemám zkušenosti) nebo starší Nikon SB-24, 25, 26 nebo 28, které nemají funkce aktuálních blesků, takže jsou levnější, ale pořád velmi spolehlivé a s velkým výkonem (což můžu osobně potvrdit).

Odpaluje se jiným bleskem, buď interním z fotoaparátu, nebo jakýmkoliv dalším připojeným jiným systémem. Nejsou potřeba ani sáňky pro blesk přímo na foťáku.

Když interní blesk nelze přepnout na manuál a vždy vydává dva světelné výboje, je potřeba sehnat lehce pokročilejší kostičku, která bude první z nich ignorovat. Jinak zdánlivě bude vše blýskat, ale při prvním záblesku, který je o pár milisekund dříve než samotná expozice.

Odpalovaný blesk nemá v tomto případě žádnou možnost domluvit si s foťákem intenzitu záblesku, takže ho musíte nastavit předem manuálně a v případě, že nejste po fotce spokojeni, opět k němu dojít a sílu výboje ručně změnit. (Pro rejpaly: Blesky s thyristorem pro jednoduchost vypouštím.)

Předpokládá se focení v manuálním režimu foťáku, ale to je při jakémkoliv focení s externími blesky obvyklé, takže žádné velké omezení.

Problémem může být silné sluneční světlo, ve kterém optický senzor přehlédne prvotní výboj a externí blesk pak nefunguje.

Odpálení kabelem

Zde se používá speciální kabel, který se na jedné straně zasune do sáněk fotoaparátu a na druhé se připojí k blesku. U jednoduché verze se posílá opět jen povel k odpalu a jsme na tom podobně jako u optiky výše. V případě speciální a výrazně dražší varianty, dokáže přenést kompletní TTL informaci a blesk se chová přesně, jako kdyby byl v sáňkách foťáku. Jste ale omezeni kabelem a jeho délkou (a ani s TTL nemůžeme kontrolovat nezávisle na sobě víc blesků).

Jednoduché radiové odpalovače

Asi nejlepší a nejoblíbenější varianta co se týče ceny a výkonu. Tyto odpalovače zvládnou přenést jen signál k odpalu, ale už nic dalšího. Jsou tedy univerzálně použitelné, i když nastavení síly výboje musíte provést opět ručně přímo na blescích.

Existuje jich obrovská škála. Zlatým standardem jsou Pocket Wizard Plus nebo MultiMax, extrémně robustní a spolehlivé na stovky metrů, takže je velmi často vidíte u profesionálních fotografů v televizních přenosech i jinde. Lehčí varianta je levnější Pocket Wizards PlusX. Konkurence je v podobě méně nákladné švýcarské značky Elinchrom – opět velmi spolehlivé asi do sto metrů – a zejména v záplavě všemožných čínských odpalovačů, obvykle pod značkami Phottix, Cactus a Yongnuo.

Spolehlivost je různá u různých verzí, ale pořád se zlepšuje. Cena ovšem bývá u těchto modelů velmi nízká, pro počáteční experimenty tedy rozhodně vhodná volba. Každopádně se vyplatí číst recenze.

Pro srovnání: Zatímco jeden Pocket Wizard Plus III je za zhruba 150 USD, tak jeden Cactus V4 vyjde jen na cca 20 USD. Počítejte, že při shánění vybavení potřebujete přinejmenším dva kusy – přijímač a vysílač (některé umí podle nastavení fungovat jako jedno i druhé, ale stejně potřebujete dva).

Co přinese budoucnost?

Tím jsme prošli současné možnosti řízení blesků na dálku. Tato oblast se extrémně rychle rozvíjí a každých pár měsíců se objeví téměř revoluční novinka, takže tento článek neberte jako neměnný přehled, ale spíš jako nástin variant, které jsou momentálně dostupné. Snad jsem vám trochu rozšířil obzory nebo přinesl jasnější vhled do zamotaných zákoutí světa blesků.