Fotografování může být i něco víc než pouhé cvakání spouští. Má svá pravidla a svou teorii. Seznamte se se základními vyjadřovacími prostředky fotografie a zjistěte, jaký je rozdíl mezi fotografií (fotografickým obrazem) a pouhým záznamem reality prostřednictvím fotoaparátu. Fotografie má obsahovat čitelný motiv, k jehož tvůrčímu vyjádření je potřeba důsledně pracovat se světlem, kompozicí a perspektivou.

Jak vnímat fotografii

Fotografie je sice regulérní umělecká disciplína, ale díky své široké dostupnosti je mnoha lidmi vnímána jenom jako pouhý prostředek pro záznam reality. To platí zejména v případě reportážní a dokumentární fotografie, ve které je přímo eticky nepřípustné s realitou manipulovat. Zde se jedná zejména o manipulaci s (digitálním) negativem při jeho zpracování.

Celkové vyznění obrazu ovlivňuje fotograf už při samotném fotografování, a to volbou stanoviště, volbou použité ohniskové vzdálenosti, prací s hloubkou ostrosti, volbou ústředního motivu a volbou kompozice. Z jedné události tak fotograf může pořídit zcela odlišně vypovídající fotografie, kdy například vhodnou volbou ohniskové vzdálenosti může z několika málo lidí vytvořit dav apod. Vnímat proto fotografii jako objektivní vyjádření reality je chybné a mylné. Na druhé straně fotografického spektra pak stojí čistě umělecké abstraktní fotografické obrazy.

Pro účely článků o základech fotografování se budeme pohybovat mezi těmito extrémními případy. Zatímco u reportážní fotografie je obsah zcela nadřazen formě, u abstraktní fotografie se jedná především o formu a obsah je často nepodstatný. My se budeme zabývat tvorbou, ve které jsou si obsah a forma rovny. Nic z toho, co bude řečeno, není dogma. Obecně platí, že je potřeba nejprve znát pravidla, abychom je mohli záměrně porušit a docílit neobvyklých a výjimečných výsledků.

Motiv (příběh)

Pokud má fotografie své diváky zaujmout, musí nutně obsahovat motiv. Mělo by být jasné, co je vyfotografováno a proč je to vyfotografováno. Ústředním motivem přitom nemusí nutně být nějaký fyzický objekt. Častým motivem fotografií je například světelná nálada, kterou fotograf zachytí v abstraktním fotografickém obrazu.

U mnohých lidí aspirujících na to stát se fotografem je možné pozorovat snímky, které se dají označit termínem „výcvak“. Tyto snímky postrádají jakoukoliv práci s vyjadřovacími prostředky, které máte jako fotografové k dispozici. Fotograf prostě uviděl něco, co ho zaujalo, a zvedl fotoaparát (v dnešní době pravděpodobně zabudovaný v mobilním telefonu) do úrovně svých očí a stiskl spoušť. Nepořídil tak vlastně fotografii, ale jakýsi obrazový záznam. Nepořizujte pouhé obrazové záznamy, zdokonalte se ve fotografii tím, že budete při fotografování přemýšlet.

K základním vyjadřovacím prostředkům, kterými můžete ovlivnit výslednou podobu fotografovaného obrazu, patří práce se světlem, kreativní nastavení expozice, kompozice obrazu a manipulace s perspektivou.

Světlo

Pojem fotografie v překladu znamená malbu (kresbu) světlem, což je překlad zcela vypovídající. Fotografický obraz je dvourozměrné médium, na které se jako fotograf snažíte zachytit trojrozměrný svět.

Základním prostředkem, díky kterému dokáže náš mozek interpretovat zachycený dvourozměrný obraz jako 3D prostor, jsou stíny. K vytvoření stínů je potřeba kresebné světlo. Bez kresebného světla nelze dostatečně kvalitně zachytit ve fotografii prostor a vzniklé fotografie jsou tak velmi ploché a nezajímavé.

Práce se světlem je tedy naprostý základ při fotografování a každý fotograf by ji měl dokonale ovládnout.

Expozice

Nastavením expozice určíte, jak světlá či tmavá bude zachycená scéna.

Expozici ovlivňuje

• nastavení pracovní clony objektivu
• nastavení rychlosti závěrky
• nastavení citlivosti snímače vůči světlu (hodnota ISO).

Expozici můžete chápat zcela technicky (tak, jak ji vnímá podstatná většina lidí a také výrobců fotoaparátů), anebo kreativně. Docílit technicky správné expozice není dnes ve většině situací žádný problém. Fotoaparáty mají zabudované sofistikované expozimetry, které dokáží v 90 procentech případů určit expozici technicky zcela přesně. Pro zbylé případy je možno využít externích expozimetrů nebo na základě zkušeností a náhledu na histogram snímku expozici ručně korigovat.

Velkou výhodu zde mají majitelé fotoaparátů, které mají velké obrazové snímače (velkoformátové digitální stěny, středoformátové fotoaparáty, digitální jednooké zrcadlovky, systémové fotoaparáty a pokročilé kompaktní fotoaparáty) a umožňují ukládat snímky do formátu RAW. Dynamický rozsah těchto snímačů umožňuje při zpracování fotografií v digitální komoře (fotoeditoru) opravit i poměrně silně přeexponované nebo podexponované snímky.

Pro kreativní nastavení expozice už budete potřebovat fotoaparát, který umožňuje pracovat v manuálním režimu nebo alespoň v režimech priority clony a priority času. Plně automatické fotoaparáty vám bohužel ve většině případů neumožní se odchýlit od technicky správné expozice.

Kompozice

Kompozicí rozumíme skladbu fotografického obrazu. Jedná se zejména o umístění objektů v obraze vůči sobě navzájem a také vůči okrajům obrazu. Jak již bylo řečeno výše v části o světle, je vaším úkolem znázornit ve fotografii prostor. Proto je vhodné rozdělit fotografii do více (zpravidla tří) plánů. Ústřední motiv umístíte do prostředního plánu a doplníte ho o zajímavé popředí a pozadí. Tím umocníte prostorovost fotografie, a divák se tak cítí do obrazu jako by vtažen.

Existuje velká řada kompozičních pravidel, která jsou převzata z malířství. Zde jste jako fotografové oproti malířům ve velké nevýhodě. Zatímco malíř začíná kresbu na čistém plátně a jednotlivé prvky obrazu si může poskládat přesně tak, jak chce, vy musíte vhodné kompozice docílit precizní volbou stanoviště a ohniskové vzdálenosti objektivu.

Perspektiva

Práci s perspektivou je možno chápat jako součást kompozice. Je to velmi důležitá součást celkové práce fotografa, často však podceňovaná. Jedná se o nejsilnější nástroj, kterým lze při fotografování manipulovat s obrazem (realitou), a je tak velmi důležitým vyjadřovacím prostředkem.

Perspektiva je dána volbou stanoviště a vzdáleností jednotlivých prvků obrazu vůči tomuto stanovišti a vůči sobě navzájem. Obecně platí, že předměty, které jsou blíže objektivu, se zdají být větší a předměty, které jsou od objektivu dále, se jeví menší. Pokud dva různě veliké předměty při fotografování správně umístíte, můžete na fotografii vytvořit klam, při kterém se bude zdát, že se jedná o dva stejně velké předměty. Stačí menší předmět umístit blíž objektivu a větší předmět umístit do větší vzdálenosti od objektivu. Díky tomu můžete ve fotografickém obrazu velmi jednoduše manipulovat s prostorem a významem jednotlivých prvků obrazu.

Co je tedy fotografie?

Fotografie není pouhým obrazovým záznamem reality. Jde o prostředek, pomocí kterého můžete vyjádřit své pocity, náladu nebo názor. K tomuto vyjádření máte k dispozici celou řadu tvůrčích prostředků, z nichž nejdůležitější je práce se světlem. Mezi další vyjadřovací prostředky patří volba expozice, skladba obrazu (kompozice) a práce s perspektivou. Fotografie by měla obsahovat zřetelný motiv (reálný nebo abstraktní) a pro diváka by měl být pochopitelný smysl jejího vzniku.