Nezáleží na tom, jestli používáte drahý fotoaparát, nebo fotíte starým mobilem. V portrétní fotografii platí vždy stejné kompoziční poučky. Když je dodržíte, budou vaše portréty vypadat mnohem lépe. Pravidla jsou sice od toho, aby se porušovala, ale než je porušíte, měli byste je znát. Pojďme si ukázat ta základní. Jak sami uvidíte, jejich znalost může vaše záběry dramaticky vylepšit.

V tomto článku se zaměříme na základní kompoziční pravidla, která se týkají přímo portrétované osoby. Druhá část bude věnovaná práci s okolím. Není nutné si pamatovat všechna pravidla a ani je nemusíte vždy dodržovat, kreativnímu porušování konvencí se meze nekladou. Ale přesto se zkuste při čtení zamyslet, jestli sami podvědomě neděláte nějaké zbytečné chyby, které se dají snadno napravit.

Buďte dostatečně daleko

Tohle je klasický problém všech začátečníků, kteří fotí základním objektivem mobilu nebo fotoaparátu.

Jde o to, že běžné základní ohnisko je kolem 30 mm, což znamená vcelku široký úhel pohledu (toto i další ohniska v článku jsou uváděna v přepočtu na full frame). Pokusíte-li se takovým ohniskem vyfotit portrét typu „hlava a ramena“ bez zahrnutí okolí do snímku, donutí vás šířka záběru přistoupit k fotografovanému velmi blízko. Výsledkem je změna perspektivy, kterou si lidské oko v realitě ani neuvědomí, ale fotoaparát nemilosrdně zachytí zvětšený nos, buclaté tvářičky a celkově kulatější tvar hlavy.

Je tedy lepší raději fotit z větší dálky a danou modelku či modela si „přizoomovat“. Ideální ohnisko bývá 85 mm a vyšší. O ohniscích se více dočtete v článku, věnovanému srovnání různých ohniskových vzdáleností při focení stejného portrétu.

Pokud je cílem tzv. environmentální portrét, kde je jak portrétovaný, tak i jeho okolí, nemusíte zoomovat. Pořád ale dodržujte dostatečný odstup, aby nedošlo k popsaným perspektivním deformacím obličeje.

Foťte ze správné výšky

V případě, že jste o poznání vyšší než modelka, nastává situace, kdy při focení z vaší výšky vypadá modelka na snímcích jako dítě. Lepší je proto fotit zhruba z výšky modelčiných očí.

Z tohoto pravidla jsou ovšem praktické a kreativní výjimky. Při focení celé postavy z výšky očí budou nohy kvůli perspektivnímu zkreslení kratší, takže se nebojte sklonit ještě níže. V jiném článku můžete najít srovnání postavy při focení z různých úrovní.

Modelové s dvojitou bradou ovšem budou při focení z nižších úhlů trpět. Buď se nesmí dívat do objektivu, nebo je foťte z lehkého nadhledu. Při pohledu vzhůru se lidem napne pleť, což působí lichotivě. Případně můžete focení z mírného nadhledu používat pro kreativní účely i v případě, že dvojitá brada není problém.

Sledujte zlatý řez

Jedna z úplně základních kompozičních pouček je pravidlo zlatého řezu, někdy také pravidlo třetin. Zjednodušeně by hlavní motiv měl být v jedné třetině šířky obrázku (ať už zleva nebo zprava) a také v jedné třetině výšky (shora nebo zdola).

Ruku v ruce s umístěním hlavy modelky jde i tip, že pohled by měl směřovat do volného místa snímku.

Ne vždy se daří vše dodržet. Často je důležitější zahrnout správné prvky z okolí nebo nechat modelčin pohled odvrácený, aby portrét působil tajemněji.

Velmi často se pravidlo třetin porušuje i co se týče šířky – modelka je jednoduše uprostřed. Ale stále zůstává v platnosti výškové rozdělení. Typická základní chyba je ponechání hlavy ve středu snímku, takže nahoře je spousta prázdného místa. Je lepší, když je hlava posunutá do jedné třetiny od horního okraje snímku a není tak vidět zbytečně velká plocha oblohy.

Ořezávejte snímek mimo klouby

Postava běžně není na snímku celá, což pro fotografa znamená klíčovou otázku, kde vést hranu snímku. Téměř vždy se vyplatí neořezávat fotku v kloubech.

Obvykle se setkáte se třemi řešeními:

• U portrétu typu „hlava a ramena“ končí snímek těsně pod rameny. Konkrétní oblečení a póza ovlivňuje přesný řez. Například nedává smysl mít rozpůlený náhrdelník a obecně bývá lepší zahrnout celý výstřih.

• Neobvyklý není ani portrét do pasu. Problém by mohl být s rukama, které je bezpečnější umístit do snímku celé.

• Zbývá portrét od poloviny stehen výše. Jeho výhoda je v tom, že osoba na snímku může gestikulovat podle chuti a ruce budou prakticky vždy v záběru. Přitom se stále jedná o těsnější pohled než na celou postavu včetně nohou, takže pro diváka je snadněji rozpoznatelná mimika a další detaily.

Ostřete na oči

Správně bývá snímek zaostřený samozřejmě na hlavu, ještě přesněji na oči. Obzvlášť u portrétů typu hlava a ramena a za použití nízké clony bývá hodně vidět rozdíl mezi ostřením na oči a třeba na ramena nebo na vlasy.

Pokud fotíte detail hlavy, musíte ostřit ještě přesněji a v tom případě je nejlepší ostřit na bližší oko (pokud je zakryté třeba vlasy, tak na to druhé).

Zkuste jiné pozice

Portrét nemusí být jen uprostřed prázdného prostoru, ruce i tělo může modelka zaměstnat tak, že se o něco opře nebo si sedne či lehne.

Při použití pravidla třetin a poučky o focení z úrovně očí dostanete pořád dobré fotky.

V tomto případě se nebojte experimentovat a fotit i z větší výšky. Vleže ovšem platí, že lepší je při focení stát za modelčinou hlavou, než u jejích nohou. V druhé situaci bychom se dívali zespoda na bradu a výsledek by byl nelichotivý.

Závěrem

Probrali jsme některá základní pravidla, která se týkají samotné portrétované osoby. Ve druhé části se budeme kompozici věnovat s ohledem na okolí modelky.