Základní kompozici je potřeba promýšlet už při focení, protože pozdější úpravy bývají často složité. Naštěstí není nutné vymýšlet vše od začátku – stačí se inspirovat osvědčenými kompozičními postupy. Jak tato pravidla využít v praxi a čeho se při focení vyvarovat?

Použitelných pravidel je celá řada, v tomto článku najdete ty nejzákladnější. V současné době vedu kurz Digitální fotografie (na Fakultě informatiky MU) a stejná pravidla dostávají studenti jako jeden z úkolů. V tomto článku najdete i mé postřehy, jakých problémů nebo nedokonalostí si obvykle všímám na reálných fotkách.

Pro focení sice existují obecná univerzální pravidla, ale nemusí platit ve všech případech. Také je nutno podotknout, že pro každé pravidlo vždy existují i výjimky. Pojďme se ale na ty základní podívat.

Základ: Zlatý řez

Pokud nemám žádnou konkrétní myšlenku a jen chci vyfotit nějaký objekt před sebou, zlatý řez nebo pravidlo třetin je nejjednodušší volba. Místo klasického umístění předmětu do středu, přesuňte věc do jednoho ze 4 bodů daných zlatým řezem. Změníte tím vnímání a přidáte věci na její důležitosti. 

Pro zjednodušení si také fotografii můžete představit rozdělenou na třetiny.

Toto pravidlo zní poměrně přímočaře, ale je třeba nezapomenout na zbytek fotky. Stává se, že se fotograf tak moc soustředí na hlavní cíl, že je vše důležité v první třetině záběru a dál už není na co se dívat.

Mřížka je sice podle pravidla zlatého řezu, ale další zajímavé věci už jsou ještě více na okraji. Druhá varianta posouvá mřížku na opačnou stranu snímku a opticky ji vybalancuje okapem.
Sony A7R V, Tamron 35-150/2-2.8, 1/320 s, f/5, ISO 125, ohnisko cca 100 mm

Správně je tedy nejen vhodně umístit hlavní motiv, ale také vybrat správné pozadí (nebo „menší motiv“) do zbylé části snímku. Tento postup je snadný zejména s teleobjektivem. Ten dovoluje pomocí drobných kroků zpět nebo stranou vybrat konkrétní pozadí, a s nízkou clonou ho navíc rozmaže. Zaostřený objekt pak ve zlatém řezu o to víc vynikne.

Rámování

Dvourozměrná fotografie postrádá třetí dimenzi, kterou ale můžeme nasimulovat přidáním dalšího mnohem bližšího elementu, který pro zbytek snímku vytváří jakýsi rám. Není nutné, aby tento rám pokrýval všechny strany, někdy k tomto efektu stačí i menší objekt na boku záběru.

U této kompoziční techniky byste měli dát pozor na několik věcí: Rám by měl být spíše u kraje snímku a většinou přímo vychází z jeho hran. Pokud ho posunete příliš od kraje, postupně se stává víc a víc součástí scény a vnáší do ní chaos – někdy není jasné, jestli už sám nezačíná být důležitým motivem.

Prolézačka rámovaná sedačkami. Pokud by byl ale záběr příliš široký, stávají se sedačky příliš dominantní.
Sony A7R V, Tamron 35-150/2-2.8, ohniska 91 a 43 mm

Podobný problém nastává, pokud je rám příliš světlý, barevný nebo jinak výrazný, a strhává na sebe tak moc pozornosti. Proti tomu lze bojovat použitím nízkého clonového čísla (třeba f/2.8, f/1.4 apod.) a rozostřením nechtěného rušitele.

Diagonály

Diagonály jsou způsob, jak přidat do fotografie trochu dynamiky. Většinou diagonální linie dostanete jedním ze dvou způsobů: Buď jednoduše fotoaparát otočíte, nebo využijete šikmé linie dané perspektivou.

Statičtější a dynamičtější verze v podstatě stejného záběru.
Sony A7R V, Tamron 35-150/2-2.8, 1/125 s, f/6.3, ISO 100, ohnisko 44 mm

Je vhodné linie opravdu protáhnout a nespokojit se jen s krátkou šikmou trasou, která končí v první čtvrtině fotky.

Opakující se elementy / rozbití rytmu

Zatímco u předchozích pravidel byl objekt zájmu libovolný a jen jsme upravovali jeho ztvárnění, focení opakujících se elementů je možné jen v případě, že se kolem nás skutečně něco opakuje. V městském prostředí nicméně lidská činnost vytváří repetitivní vzory na každém kroku.

U širšího objektivu a větších rozestupů mezi elementy je první věc ze série daleko od ostatních a může působit rušivě. Zároveň se také rozšíří snímek a je potřeba kontrolovat mnohem větší prostor kvůli nechtěnému pozadí.

Se širokým objektivem je velmi důležité kontrolovat okraje snímku. Někdy se rušivých prvků okolo dá s opatrností zbavit, jindy je to nemožné.
Sony A7R V, Tamron 35-150/2-2.8, 1/125 s, f/10, ISO 200, ohnisko 35 mm

Pro působivější snímek je lepší být v řadě s opakujícími se objekty, takže poté ubíhají do dáli. Efektní je také zobrazení věcí na snímku šikmo, čímž vznikne jakási virtuální diagonála.

Tentokrát statičtější a dynamičtější verze opakujících se elementů.
Sony A7R V, Tamron 35-150/2-2.8, 1/125 s, f/8, ISO 200, ohnisko 150 mm

Typickou začátečnickou chybou je nechat se unést krásnými elementy před vámi a nafotit je jen jako menší část snímku. Pro co největší efekt je potřeba celý prostor obrázku elementy vyplnit.

Uprostřed snímku se opravdu něco opakuje, ale kompozice začne být mnohem efektnější, když se opakováním vyplní celý záběr.
Sony A7R V, Tamron 35-150/2-2.8, ohniska 36 a 110 mm

Pokročilou možností je zahrnutí nějakého prvku, který se odlišuje – způsobíte tím rozbití rytmu. Prakticky vždy to pak znamená ostřit přesně na toto zvláštní místo. Nízká clona je pak výhodou.

Vodicí linie

Je mnoho způsobů, jak fotky spadající do této kategorie pojmout. Vodicí linie může být jen jedna a slouží k tomu, aby provedla diváka snímkem. Ideální je křivka tvaru S.

Nebo mohou být linií spousty a pak obvykle směřují k hlavnímu bodu celého snímku.

Druhá kategorie se obzvlášť snadno tvoří ultraširokým objektivem ve městě. Díky přehnané perspektivě vzniká množství úběžníků, které jdou všechny k bodu na horizontu.

Vodicí linie někdy fungují, ale jindy je to s nimi obtížné a vedou diváka pryč nebo v obrázku nemají žádný účel. Jejich použití je z velké části věc citu a pro trénink pomůže sledovat tvorbu vyhlášených fotografů.

Kompoziční pravidla s mírou

Popsali jsme si základní kompoziční pravidla, která využijete na spoustě fotek a je praktické se podle nich řídit. Zejména při reportážích se běžně stává, že mám v hlavě konkrétní pravidlo, nebo hned několik. Kdybych je aplikoval, znamenalo by to ale, že se mi do pozadí v záběru dostane něco, co by působilo rušivě. Takže se nakonec spokojím s mnohem jednodušší kompozicí.

Na úplný závěr speciální poděkování těm, kteří dočetli až sem, protože tohle je už můj dvoustý článek na milujemefotografii.cz (začal jsem v roce 2012) a jsem rád, že si moje texty stále nachází své čtenáře.